Devonští crinoidní ostnokožci z Barrandienu

Zpět na stránku Crinozoa/Crinoidea zde

Rod: Acanthocrinus Roemer 1850 †
Typový druh: Acanthocrinus sp.

Rod Acanthocrinus Roemer, 1850 † je řazen do čeledi Rhodocrinitidae Roemer, 1854 †, nadčeledi Rhodocrinitoidea Roemer, 1855 †, podřádu Eudiplobathrida Ubaghs, 1953 †, řádu Diplobathrida Moore & Laudon, 1943 † a podtřídy Camerata Wachsmuth & Springer, 1885 †. Nalezen v pražském souvrství (koněpruské vápence) - Zlatý kůň?, Císařský lom. Jedná se o celkem běžnou devonskou lilijici čítající velké množství druhů. Nálezy z Česka však neoplývají přílišnou kvalitou zachování a do druhu je prozatím nelze přesvědčivě určit.

Vlevo příbuzný druh Acanthocrinus rex, uprostřed Acanthocrinus spinosus, vpravo kolumnálie Acanthocrinus monstruosus.

Kolumnálie druhu Acanthocrinus gracilior vermicularis z německého devonu.

Rod: Allagecrinus CARPENTER et ETHERIDGE, 1881 †
Typový druh: Allagecrinus sp.

Rod Allagecrinus Carpenter & Etheridge, 1881 † je řazen do čeledi Allagecrinidae Carpenter & Etheridge, 1881 † a podtřídy Disparida Moore & Laudon, 1943 †. Známý z třebotovského souvrství (Praha - Holyně).

Calyx mladšího příbuzného druhu Allagecrinus austinii Carpenter and Etheridge, 1881, který je znám nálezy z karbonských vrstev (visé) ze Skotska.

Rod: Ammonicrinus Springer, 1926 † 
Typový druh: Ammonicrinus bulbosus sp. n.

Velmi ojediněle se fragmenty tohoto bizarního krinoida rodu Ammonicrinus Springer, 1926 †, čeledi Calycocrinidae Moore & Strimple, 1973 †, nadčeledi Lecanocrinoidea Webster, 2006 †, řádu Sagenocrinida Springer, 1913 † a podtřídy Flexibilia von Zittel, 1895 † nalezly ve výplaších loděnických vápenců v Červeném lomu v Praze - Klukovicích. Volné kolumnálie byly objeveny také v pražském souvrství (koněpruské vápence).

Vlevo rekonstrukce druhu Ammonicrinus wanneri z jižní Francie a Španělska, vpravo článek páteře - "kolumnálie" druhu bulbosus z loděnických vápenců.

Vlevo schématický diagram calyxu rodu Ammonicrinus Springer, 1926 † dle Ubaghse, 1952, vpravo schématický nákres kompletního jedince.

Rod: Apiastrum Moore & Jeffords, 1968 † 
Typový druh: Apiastrum sp. 

rod: Apiastrum Moore & Jeffords, 1968 †, čeleď: Cyclopagodidae Moore et Jeffords, 1968, řád: nejistý Moore y Jeffords, 1968, podtřída: nejistá Moore y Jeffords, 1968 - nálezy kolumnálií v kotýských vápencích lochkovského souvrství (Praha-Řeporyje - lom "Černá skála", Loděnice - Na Branžovech, "Záloženský lom", Trněný Újezd - "lom Čížovec"). 

Část stonku a izolované kolumnálie příbuzného druhu Apiastrum candidum Moore & Jeffords, 1968 † ze spodního devonu (Tennessee, USA).

Rod: Arachnocrinus Meek and Worthen 1866 †
Typový druh: Arachnocrinus sp.

Rod Arachnocrinus Meek & Worthen, 1866 † je řazen do čeledi Crotalocrinitidae Bassler, 1938 †, nadčeledi Gasterocomacea Roemer, 1854 †, řádu Cyathocrinida Bather, 1899 † a podtřídy Cladida Moore & Laudon, 1943 †. Nalezen v pražském souvrství (koněpruské vápence).

Vlevo koruna krinoida druhu Arachnocrinus ignotus n.sp. z Michiganu, USA, uprostřed fragment koruny druhu Arachnocrinus knappi Wachsmuth & Springer 1879, vpravo diagram koruny druhu Arachnocrinus bulbosus (Hall, 1862).

Arachnocrinus extensus Wachsmuth & Springer ze středního devonu , Lousville, Ohio River, Kentucky, USA.

Rekonstrukce krinoida druhu Arachnocrinus ignotus Stauffer, 1918 (kresba A. Hudeček).

Rod: Arthroacantha Williams, 1883 †
Typový druh: Arthroacantha vega Prokop, 1982 †

Rod Arthroacantha Williams, 1883 † je řazen do čeledi Hexacrinitidae Wachsmuth & Springer, 1885 †, nadčeledi Hexacrinitacea †, podřádu Compsocrinina Ubaghs, 1978 †, řádu Monobathrida Moore & Laudon, 1943 † a podtřídy Camerata Wachsmuth & Springer, 1885 †. Známý krinoid ze zlíchovského souvrství (korálový obzor), pozůzatatky kolumnálií jsou známy i z pražského souvrství (Koněprusy).

Modifikovaná rekonstrukce dle Carltona Bretta (1984) s přisedlým platyceridním plžem na tegmenu.

Rekonstrukce krinoida Arthroacantha vega Prokop, 1982 † na devonském koněpruském útesu (kresba A. Hudeček).

Rod: Asperocrinus Stukalina 1975 †
Typový druh: Asperocrinus div. sp. 

Rod krinoida jehož pozůstatky (kolumnálie) jsou známy z koněpruských vápenců pražského souvrství. Další zástupce lilijic, jež oplývá množstvím druhů, ale z nálezů od nás prozatím do druhu neurčený rod.

Vlevo kolumnálie Asperocrinus brevispinosus sp. n. z Polského středního devonu (givet), lokalita Siewierz, vpravo kolumnálie Asperocrinus paucus Kurilenko, 2000 ze svrchního devonu zabajkalské oblasti v Rusku - řeka Gazimur.

Vlevo Asperocrinus giganteus Stukalina, 1975, vpravo Asperocrinus echinatus (Yeltyschewa in Stukalina, 1965).  

Rod: Aulnocrinus Le Menn, 1970 †
Typový druh: Aulnocrinus sp.

Rod krinoida jehož pozůstatky (kolumnálie) jsou známy z koněpruských vápenců pražského souvrství.

Kolumnálie druhu Aulnocrinus kasachstanensis Polozhichina, 1980.

Rod: Aureocrinus R. J. Prokop, 1982 †
Typový druh: Aureocrinus snajdri R. J. Prokop, 1982 †

Drobný, mikrokrinoidní disparidní (inadunátní) rod Aureocrinus R. J. Prokop, 1982 † je známý z nálezů v dalejsko-třebotovském souvrství (třebotovské vápence), Praha - Holyně.

Zvětšený kalich mikrokrinoida Aureocrinus snajdri R. J. Prokop, 1982 † z lomu Prastav, Praha-Holyně (třebotovské vápence).

Rod: Bactrocrinites SCHNUR, 1849 †
Typový druh: Bactrocrinites sp.

Do druhu zatím nezařazený krionid, známý nálezy kalíšků nebo jejich izolovaných částí z třebotovského souvrství (Praha - Holyně), dále fragmentálními nálezy z lochkovského souvrství (kotýské vápence - Praha-Řeporyje - lom "Černá skála", Loděnice - Na Branžovech, "Záloženský lom"). Rod Bactrocrinites SCHNUR, 1849 † je poměrně široká rodina drobných krionidů, který zážívá svůj boom zvláště ve stupni eifel středního devonu a je možné, že u našich zástupců tohoto rodu půjde buď o druhy nové nebo endemické zástupce již druhů známých. Třebotovské vápence odpovídají stupni svrchní ems spodního devonu. Z tohoto stupně jsou nám známy druhy Bactrocrinites onondagensis GOLDRING, 1954, který je pojmenovaný podle vápenců Onondaga v Buffalu v New Yorku a druh Bactrocrinites nanus (ROEMER, C.F., 1864). Ze stupně lochkov nám sice není znám žádný konkrétní druh, ale ze silurského přídolí, které lochkovu předcházelo, známe druh Bactrocrinites oklahomaensis STRIMPLE, 1952 z USA a z devonského stupně prag, který po lochkovu následuje známe druh Bactrocrinites rauffi (HAUSER, 2010). Níže publikujeme několik idealizovaných rekonstrukcí kalíšků různých druhů. Je to několik zástupců, jak silurských, tak devonských z různých koutů světa. Je to jen neúplná ukázka z většího množství známých druhů. Rod Bactrocrinites SCHNUR, 1849 † je řazen do čeledi Thalamocrinidae S. A. MILLER & W. F. E. GURLEY, 1895 †, nadčeledi Cyathocrinitoidea R. S. BASSLER, 1938 †, řádu Cyathocrinida F. A. BATHER, 1899 † a podtřídy Cladida R. C. MOORE & L. R. LAUDON, 1943 †.

a) Bactrocrinites birmanicus (REED, 1908), b) Bactrocrinites cyathus (SCHMIDT, W.E., 1941), c) Bactrocrinites depressus (SCHULTZE, 1866), d) Bactrocrinites fieldi (SPRINGER, & SLOCOM, 1906), e) Bactrocrinites fusiformis (ROEMER, F.A., 1844), f) Bactrocrinites hohenfelsensis HAUSER, 2006, g) Bactrocrinites muelleri (JAEKEL, 1895), h) Bactrocrinites nanus (ROEMER, C.F., 1864), i) Bactrocrinites robustus Pidal, 2008, j) Bactrocrinites zeileri (JAEKEL, 1895).

Drobný krinoid Bactrocrinites sp. přichycený na svlečeném pygidiu phacopidního trilobita (kresba A. Hudeček).

Rod: Baficrinus Prokop & Nohejlová, 2015 †
Typový druh: Baficrinus vigilis Prokop & Nohejlová, 2015 †

Rod Baficrinus Prokop & Nohejlová, 2015 † je řazen do čeledi Zophocrinidae Miller, 1892 †,  řádu Disparida Moore & Laudon, 1943 † a podtřídy Inadunata WACHSMUTH et SPRINGER, 1885 †. Kalyx kulovitého tvaru, nejširší ve střední části, prudce se zužující k malé základně, která je složena z (pravděpodobně) tří nízkých, špatně rozlišených bazálů. Stonek je pravděpodobně hladký, lumen není jasně zřetelný a viditelný. Kalyx z orálního nebo bazálního pohledu čtvercově zaoblený, složený ze čtyř velkých, silně klenutých, relativně masivních radiálů. Švy mezi bazálními a radiálními destičkami jsou špatně vyvinuté. Tegmen a anální X neznámé. Na vnějším povrchu kalyxiálních destiček je složitá síť radiálních vrásek vyvinuta ve středních částech radiálních desek a podobná síť spletitých příčných epispirálních kanálů je na jejich bočních částech. Ramena (limbrachioly? podle Haude 1993) nejsou známy. V souladu s rovným, jemně ozubeným horním okrajem radiálů byl tegmen pravděpodobně plochý, podobný rodu Tiaracrinus Schultze, 1867 † (viz. Schultze 1867, Springer 1926, Moore et al.1978, Le Menn 1990, Haude 1993). Kalíšky těchto krinoidů byly detekovány v dalejsko-třebotovském souvrství, např. v Praze Holyni (V rokli), při stavbě silničního úseku na dálnici Praha-Barrandov nebo v Hlubočepích (U jezírka). Jejich průměrná velikost se pohybuje od 2 - 4 cm.

Baficrinus vigilis gen. et sp. nov.

Rod: Beyrichocrinus Waagen & Jahn in Barrande, 1899 †
Typový druh: Beyrichocrinus humilis Waagen & Jahn, 1899 † 

Rod Beyrichocrinus Waagen & Jahn in Barrande, 1899 † je řazen do čeledi Periechocrinitidae Austin & Austin, 1843 †, nadčeledi Periechocrinoidea Bronn, 1849 †, podřádu Compsocrinina Ubaghs, 1978 †, řádu Monobathrida Moore & Laudon, 1943 † a podtřídy Camerata Wachsmuth & Springer, 1885 †. Druh krinoida s nízkým kalichem a velkým počtem tékálních destiček,  jehož pozůstatky jsou známy z pražského souvrství (koněpruské vápence).

Vlevo kalych krinoida Beyrichocrinus humilis Waagen & Jahn, 1899, vpravo diagram kalichu.

Rod: Botryocrinus Angelin 1878 †
Typový druh: Botryocrinus sp.

Rod Botryocrinus Angelin, 1878 † je řazen do čeledi Botryocrinidae Bather, 1899 †, řádu Dendrocrinida Bather, 1899 † a podtřídy Cladida Moore & Laudon, 1943 †. Prozatím do druhu neurčený rod známý z fragmentů (převážně kolumnálií) z koněpruských vápenců pražského souvrství.

Vlevo diagram kalichu druhu Botryocrinus nervus n.sp. Hauser, 2004 ze spodního a středního devonu z rýnských břidlic v Německu, vpravo schématická kresba kalichu rodu Botryocrinus Angelin 1878 †.

Vlevo silurský druh Botryocrinus decadactylus Bather, 1891  (wenlock), následuje Botryocrinus ramosissimus ANGELIN, 1878, dále štíhlý a vysoký kalich druhu Botryocrinus ?conoideus, zcela vpravo kolumnálie druhu Botryocrinus montguyonensis Delpey, 1942.

Výrazně skulptuální nízký kalich druhu Botryocrinus thomasi Laudon, 1936 z významného naleziště z vápenců Thunder Bay v okolí Alpeny v Michiganu, USA.

Rod: Bouskacrinus Prokop, 2011 †
Typový druh: Bouskacrinus solus Prokop, 2011 †

Rod Bouskacrinus Prokop, 2011 † je řazen do čeledi Gasterocomidae Roemer, 1854 †, nadčeledi Gasterocomacea Roemer, 1854 †, řádu Cyathocrinida Bather, 1899 † a podtřídy Cladida Moore & Laudon, 1943 †. Nálezy známé z pražského souvrství (koněpruské vápence).

U tohoto krinoida bychom se rádi pozastavili, protože jej Rudolf. J. Prokop pojmenoval po významném paleontologovi, samoukovi Josefu Bouškovi (1913 - 1957). Bouška měl od mládí, co by rodilý Pražan a pracovní technik Československého rozhlasu, neutuchající zájem o fosílie, studoval geologickou literaturu a jako samouk se vypracoval na významného badatele. Shromáždil velkou sbírku fosílií ze spodního paleozoika Barrandienu z okolí Prahy. Boušku zaujalo, když se počátkem 30. let v nově těžených lomech na vápenec v lokalitě Amerika u Mořiny odkryla bohatá dobře zachovaná fauna, zejména ostnokožců, kterou Joachim Barrande ani další starší vědci neznali. Na základě těchto nálezů se rozhodl studovat ostnokožce z dosud v Barradnienu opomíjené skupiny lilijic (Crinoidea). Uveřejnil 9 prací, vč. monografického zpracování několika čeledí krinoidů ze siluru a devonu. Popsal řadu nových taxonů krinoidů, často na základě velmi dobře zachovaných exemplářů. Ve své 1. publikaci 1942 popsal prvý nález rodu Pycnosaccus Angelin v Barrandienu (do té doby znám z Pobaltí, Anglie a Severní Ameriky). První upozornil na úzké vztahy mezi krinoidovou faunou siluru Čech, Anglie a Pobaltí. V roce 1943 ze siluru z lomů Amerika popsal 5 nových druhů rodu Gissocrinus Angelin. Spolu s Robertem Růžičkou 1944 uveřejnil seznam fauny z lomů Amerika; určili více než 120 druhů. V monografii o čeledi Crotalocrinitidae popsal 1946 ze spodního devonu od Koněprus mj. nový rod, který na počest Jaroslava Pernera nazval Pernerocrinus. U této čeledi studoval i otázky paleoekologie spodnodevonského útesu u Koněprus, např. Pernerocrinus byl útesovému prostředí mimořádně přizpůsobený. 1947 popsal nový rod Pygmaeocrinus, patřící k hojným mikrokrinoidům barrandienského devonu. 1948 popsal z devonu nový rod Holynocrinus (podle naleziště u Holyně). 1956 uveřejnil nejrozsáhlejší práci, monografii čeledi Pisocrinidae Angelin. V poslední práci (1956) popsal dva zástupce rodu Protaxocrinus Springer z barrandienského siluru; také tento rod byl do té doby znám pouze z Gotlandu, Anglie a Severní Ameriky. 

Drobný kladidní krinoid, jehož typovou lokalitou je "Císařský lom" na kopci "Zlatý kůň" u Koněprus - spodní devon, stupeň prag, koněpruské vápence. Bouskacrinus gen. n. souvisí s rodem Myrtillocrinus Sandberger 1856 † ze středního devonu popsaného z Německa a USA. Liší se svým tvarem kalichu a především velikostí a tvarem klesajících radiálních fazet. Příkrý pokles radiálních fazet se vyskytuje i u krinoidů rodu Nanocrinus Müller, 1856 † ze středního devonu Německa.

Kresba holotypu calyxu lilijice druhu Bouskacrinus solus Prokop, 2011 - zleva orální pohled, bazální pohled a laterální pohled, zcela vpravo idealizovaná podoba kalichu. Holotyp z "Císařského lomu", vrch Zlatý kůň u Koněprus (kresba M. Hermanová).

Rod: Briseocrinus Prokop & Petr, 1991 †
Typový druh: Briseocrinus sculptilis Prokop & Petr, 1991 †

Drobný, mikrokrinoidní cladidní rod známý ze stupně ems, z nálezů v dalejsko-třebotovském souvrství (třebotovské vápence), Praha - Holyně.

Rod: Brutopisocrinus Prokop and Petr 1989 †
Typový druh: Brutopisocrinus bohemicus (Bouška, 1956) †

Rod Brutopisocrinus Prokop & Petr, 1989 † je řazen do podčeledi Pisocrininae Angelin, 1878 †, čeledi Pisocrinidae Angelin, 1878 †, řádu Pisocrinida Ausich & Copper, 2010 † a podtřídy Disparida Moore & Laudon, 1943 †. Rod známý z lochkovského souvrství spodního devonu (kotýské vápence - Praha-Řeporyje - lom "Černá skála", lom "Požáry"). V současnosti jsou uznávané ještě tyto názvy - Pisocrinus bohemicus Bouska, 1956 †, Pisocrinus (Granulosocrinus) bohemicus Bouska, 1956 †. Charakteristický je svým kulatým calyxem a výraznou granulací.

Brutopisocrinus bohemicus (Bouška, 1956) - lochkovské souvrství, Praha-Řeporyje.

Rod: Bystrowicrinus Eltyševa in Eltyševa et Stukalina, 1963 †
Typový druh: Bystrowicrinus vitiosus sp. n.

Kolumnálie a plurikolumnálie nalezeny ve výplaších zlíchovských vápenců zlíchovského souvrství korálového obzoru "U kapličky", Praha-Zlíchov. Je nápadně podobný rodu Obuticrinus Eltyševa et Stukalina, 1963 †, jehož kolumnálie se hojně vyskytují v koněpruských vápencích (prag) na lokalitě "Čertovy schody" a na Plešivci u Suchomast. Rod Bystrowicrinus Eltyševa in Eltyševa et Stukalina, 1963 je řazen do čeledi Bystrowicrinidae Eltyševa et Stukalina, 1963 a skupiny Cyclici Moore et Jeffords, 1968. Velikost izolovaných kolumnálií je velmi malá, pohybuje se v rozmezí 2 - 8 mm. 

Bystrowicrinus vitiosus sp. n.

Rod: Crinoidearum † = Encrinites †
Typový druh: Crinoidearum ordo, fam. gen. et sp.. ind. (Prokop et Petr) † = Encrinites stringens Wagen et Jahn, 1899 † 

Sporný taxon, uváděný dříve, jako druh Encrinites stringens Wagen et Jahn, 1899 †, známý podle nálezů stonků z dalejských břidlic, Choteč - Vávrův mlýn.

Rod: Camptocrinus Wachsmuth and Springer 1897 †
Typový druh: ?Camptocrinus sp. (gen. n. ?)

Rod Camptocrinus Wachsmuth & Springer, 1897 † je řazen do podčeledi Camptocrininae T. W. Broadhead, 1981 †, čeledi Dichocrinidae S.A. Miller, 1889 †, nadčeledi Hexacrinitacea †, podřádu Compsocrinina Ubaghs, 1978 †, řádu Monobathrida Moore & Laudon, 1943 † a podtřídy Camerata Wachsmuth & Springer, 1885 †. Kolumnálie tohoto kamerátního krinoida se nalezly v pražském souvrství (koněpruské vápence) a v kotýských vápencích lochkovského souvrství - Loděnice, Na Branžovech, "Záloženský lom".

Příbuzný druh Camptocrinus multicirrus Springer, 1926 . Vlevo dole izolovaná kolumnálie.

Idealizovaná rekonstrukce kamerátního krinoida rodu Camptocrinus Wachsmuth and Springer 1897 † (kresba A. Hudeček).

Rod: Carpocrinus Müller, 1840 †
Typový druh: Carpocrinus chlupaci Prokop, 2011 †

Rod Carpocrinus Müller, 1840 † je řazen do čeledi Carpocrinidae de Koninck & Le Hon, 1854 †, nadčeledi Carpocrinoidea de Koninck & Le Hon, 1854 †, podřádu Compsocrinina Ubaghs, 1978 †, řádu Monobathrida Moore & Laudon, 1943 † a podtřídy Camerata Wachsmuth & Springer, 1885 †. Drobný kamerátní krinoid, jehož typovou lokalitou je "Císařský lom" na kopci "Zlatý kůň" u Koněprus - spodní devon, stupeň prag, koněpruské vápence. Tato lilijice nese druhové pojmenování chlupaci. Bohužel dnes již také zesnulý, skvělý Rudolf J. Prokop ve svém popisu holotypu uvádí: Na počest mého zesnulého přítele, prof. Ivo Chlupáče (1931-2002), vynikajícího specialisty na devonskou stratigrafii a paleontologii. Výška zachovalého holotypu je 18 mm. 

Carpocrinidi jsou v evropských a severoamerických zemích relativně běžní, zvláště v siluru - včetně siluru Barrandienu (Prokop & Petr 1999). Poprvé byl výskyt rodu Carpocrinus Müller, 1840 † v devonu publikován v r. 1987 (LeMenn), který popsal druh Carpocrinus sablensis sp. n., z formace de Saint Ceneré (lochkov, st. prag) v pohoří Armoricain ve Francii. Blíže neurčeného karpocrinida publikoval také Jell et al. (1988) - ems-eifel, a to z Broken River Group, východní Austrálie (Webster 2000). Carpocrinus chlupaci sp. n. tedy představuje další díl skládačky k devonským variacím rodu Carpocrinus Müller, 1840 † v EU. Český druh se od francouzského liší širším tvarem misky kalichu, hladkými tékálními destičkami, jednodušší stavbou análního paprsku a plochým tegmenem.

Carpocrinus chlupaci sp. n. - překresleno podle holotypu, spodní devon (prag), koněpruské vápence, "Císařský lom" (kresba M. Hermanová).

Carpocrinus chlupaci Prokop, 2011 - idealizovaná kresba podle nálezu ze Zlatého koně u Koněprus (kresba A. Hudeček).

Rod: Catillicrinus Miller, 1889 † = Catillocrinus Shumard 1886 †
Typový druh: Catillocrinidae gen et sp. indet. Prokop and Petr, 1998 †

Disparidní krinoid známý z nálezů v dalejsko-třebotovském souvrství (třebotovské vápence). Pět malých barálních destiček, tvořících dohromady nízký kužel. Primárních radiálů 5?, sekundárních radiálů 5, velmi nepravidelného tvaru. Dva z nich jsou velké, poněkud kosočtverečného tvaru, dva z nich subkvadrangulární, jeden kopinatý. Jejich horní okraje jsou široké. Ramena jsou početná a štíhlá, vyrůstající přímo z horních okrajů sekundárních radiálů. Stonek je dlouhý, kulatý, u kalichu baňatý.

Calyx druhu Catillocrinus tennesseeae (Troost) z USA.

Rekonstrukce krinoida rodu Catillocrinus Shumard 1886 † (kresba A. Hudeček).

Rod: Crotalocrinites Austin, 1842 †
Typový druh: Crotalocrinites sp.

Rod krinoida podtřídy Cladida jehož pozůstatky jsou známy zvláště ze siluru - kopaninské souvrství (viz. silurští krinoidi), ale pravděpodobně se našly kolumnálie tohoto rodu i v koněpruských vápencích pražského souvrství.

Více zde Silurští crinoidní ostnokožci z Barrandienu

Crotalocrinites sp. - kolumnálie.

Rod: Ctenocrinus Bronn, 1840 †
Typový druh: Ctenocrinus sp. n.

Rod Ctenocrinus Bronn, 1840 † je řazen do čeledi Melocrinitidae d'Orbigny, 1852 †, nadčeledi Melocrinitoidea d'Orbigny, 1852 †, podřádu Glyptocrinina Moore, 1952 †, řádu Monobathrida Moore & Laudon, 1943 † a podtřídy Camerata Wachsmuth & Springer, 1885 †. Fragmentální nálezy tohoto krinoida jsou známy z koněpruských vápenců pražského souvrství.

Vlevo Ctenocrinus sp. - ukotvení ramen, uprostřed kolumnálie druhu Ctenocrinus rhenanus Follmann, 1887, vpravo kompletní koruna lilijice Ctenocrinus typus Bronn, 1840 - idealizovaná kresba.

Rod: Cyclocaudex Moore & Jeffords, 1968 †
Typový druh: Cyclocaudex sp.

Nálezy tohoto problematického krinoida nejasného zařazení (incertae sedis), řazeného do čeledi Cyclomischidae Moore & Jeffords, 1968 † jsou zaznamenány v ordovickém králodvorském souvrství? (biolib.cz) a kolumnálie se nalezly také v pražském souvrství (koněpruské vápence).

Cyclocaudex sp. - kolumnálie.

Rod: Cyclocion MOORE et JEFFORDS, 1968 †
Typový druh: Cyclocion sp.

Krinoid nejasného zařazení (incertae sedis), známý nálezy kolumnálií a dalších izolovaných částí skeletonu z třebotovského souvrství (Praha - Holyně, Hlubočepy - U jezírka, Barrandov).

Kolumnálie lilijice druhu Cyclocion discinctus z USA - Mississippi.

Rod: Cyclocharax Moore and Jeffords 1968 †
Typový druh: Cyclocharax sp. n.

Rod krinoida nejasného zařazení (incertae sedis), jehož pozůstatky (kolumnálie) jsou známy z koněpruských vápenců pražského souvrství.

Kolumnálie druhu Cyclocharax modestus z USA - Indiana.

Rod: Cyclocrista MOORE et JEFFORDS, 1968 †
Typový druh: Cyclocrista sp.

Krinoid nejasného zařazení (incertae sedis), známý nálezy kolumnálií a dalších izolovaných částí skeletonu z třebotovského souvrství (Praha - Barrandov).

Cyclocrista sp. - kolumnálie. 

Rod: Decacrinus Yeltysheva, 1957 †
Typový druh: Decacrinus bohemicus sp. n. Prokop et Petr, 1999

Krinoid nejasného zařazení (incertae sedis). Izolované kolumnálie a plurikolumnálie umělého rodu Decacrinus Yeltysheva, 1957 (s největší pravděpodobností patřící do biologické čeledi Proctothylacocrinidae Kier, 1952) nalezeny Prokopem v pražském souvrství (koněpruské vápence - Velkolom "Čertovy schody" západ i východ). Stonek hranatě až zaobleně pětiboký, zřetelně hetermorfní (různorodý, mnohotvárný), především charakteristický svou kloubní fasetou, která poukazuje na středně velký pětiúhelníkový lumen. Crenulae jsou jemně paprsčité. Do stejné čeledi řadíme i rod Kuzbassocrinus Yeltysheva 1957 †, který známe také z pražského souvrství koněpruských vápenců (níže).

Kolumnálie příbuzných druhů. Vlevo a uprostřed Decacrinus tenuierenulatus ze spodního devonu USA - Tennessee, zcela vpravo Decacrinus pennatus Yeltysheva ze středního devonu Kazachstánu.

1A-1D/Decacrinus variabilis variabilis J. Dubatolova, 2A-2D/Decacrinus variabilis decemangulaгis J. Dubatolova, 3A-3B/Decacrinus decemcrassus J Dubatolova, 4A-4D/Decacrinus orientalis Yeltyschewa, 1957.

Ontogeneze stonků dekakrinoidních lilijic z Ruska podle Stukaliny 1988 - A) Decacrinus ovalis, B) Decacrinus pennatus, C) Decacrinus ornatus.

Rod: Diamenocrinus Oehlert 1892 †
Typový druh: Diamenocrinus cf. primaevus LeMenn, 1985

Rod Diamenocrinus Oehlert, 1892 † je řazen do čeledi Rhodocrinitidae Roemer, 1854 †, nadčeledi Rhodocrinitoidea Roemer, 1855 †, podřádu Eudiplobathrida Ubaghs, 1953 †, řádu Diplobathrida Moore & Laudon, 1943 † a podtřídy Camerata Wachsmuth & Springer, 1885 †. Kolumnálie se nalezly ve zlíchovském a pražském souvrství (koněpruské vápence).

Vlevo: dva segmenty devonského druhu Diamenocrinus cf. primaevus LeMenn, 1985 . Vpravo: kolumnálie druhu Diamenocrinus floreus Le Menn. 1976 .

Schématický diagram kalichu rodu Diamenocrinus Oehlert 1892 †.

Rekonstrukce druhu Diamenocrinus cf. primaevus LeMenn, 1985 z koněpruského útesu (kresba A. Hudeček).

Rod: Dimerocrinites Phillips in Murchison, 1839 † - syn. Exacosiodiscus (col.) Moore et Jeffords, 1968
Typový druh: Dimerocrinites sp. ind. = Exaesiodiscus sp.

Rod Dimerocrinites Phillips in Murchison, 1839 † je řazen do čeledi Dimerocrinitidae Zittel, 1879 †, nadčeledi Dimerocrinitoidea Zittel, 1879 †, podřádu Eudiplobathrida Ubaghs, 1953 †, řádu Diplobathrida Moore & Laudon, 1943 † a podtřídy Camerata Wachsmuth & Springer, 1885 †. Známý nálezy kolumnálií z lochkovského souvrství (kotýské vápence - Praha-Řeporyje, lom "Černá skála").

Vlevo Dimerocrinites a jeho ukotvení ke korálu dle Hesse, vpravo Dimerocrinites pentlandicus sp. nov. ze Skotského siluru.

Typový druh: Dimerocrinites lemenni sp. n. 

U nálezu kolumnálií zjištěna nápadná příbuznost s druhem Dimerocrinites decadactylus Phillips, 1839 †, který je popsán z Anglických spodno-silurských vrstev (wenlock). Kolumnálie a plurikolumnálie nalezeny ve výplaších zlíchovských vápenců zlíchovského souvrství korálového obzoru "U kapličky", Praha-Zlíchov. 

Kolumnálie druhu Dimerocrinites lemenni sp. n.  - korálový obzor "U kapličky", Praha-Zlíchov.

Rod: Edriocrinus Hall, 1858 †
Typový druh: Edriocrinus ata Prokop, 1976 †

Rod Edriocrinus Hall, 1858 † je řazen do čeledi Edriocrinidae S. A. Miller, 1889 † a podtřídy Flexibilia von Zittel, 1895 †. Druh, který se vyskytuje v pražském souvrství (dvorecko-prokopské vápence, lokalita Praha-Klukovice a koněpruské vápence, lokalita Koněprusy - Edriocrinus aff. ata). Z Barrandienu známe ještě druh Edriocrinus tara Prokop, 1976 † a to z nálezů z dalejsko-třebotovského souvrství (třebotovské vápence), lokalita Praha-Holyně. Z třebotovských vápenců je znám také druh Edriocrinus cylindricus Prokop, 1976 (spodní ems), lokalita Praha-Holyně.

Kresba nálezu kalichu lilijice Edriocrinus sp. z akantopygových vápenců středního devonu, Koněprusy, Zadní Kobyla. Průměr kalíšku je 15 mm, výška viditelného poháru 11 mm. Nález je nápadně podobný druhu Edriocrinus dispansus (Kirk, 1911) ze spodního devonu z Tennessee, USA - schématický nákres kalíšku zcela vpravo.

Vlevo Edriocrinus holopoides Springer, vpravo Edriocrinus piriformis Hall. (piriformis - lat. pirum hruška, lat. formis forma, tvar, podoba - tedy hruškovitý).

Nahoře devonský druh Edriocrinus sacculus Hall, Oriskany formation, Ridgely member, Cumberland - USA, dole Edriocrinus holopoides Springer.

Stratigrafický výskyt a lokality, odkud jsou nálezy pohárů nebo izolované kosterní pozůstatky krinoidního rodu Edriocrinus zaznamenány z raného a středního devonu v Čechách:

Spodní devon
- prag
koněpruské vápence: "Císařský lom", "Čertovy schody - západ", lom "Plešivec" u Suchomast
slivenecké vápence: izolované destičky na všech lokalitách z načevenalých krinoidních vápevců
loděnické vápence: kompletní nebo téměř úplné kalichy jsou běžné na stejných lokalitách jako slivenecký vápenec.
dvorecko-prokopské vápence: Praha-Klukovice - "Červený lom", Praha-Hlubočepy - "Svatoprokopské lomy", Praha-Smíchov - " Na Konvářce", Praha-Braník - "Branická skála", Praha-Řeporyje - "U kantiny"

- zlíchov = sp. ems
zlíchovské vápence: Praha-Zlíchov - "U kapličky", Lochkov - "Hvížďalka", Praha-Klukovice - "Červený lom" - partie zlíchovských vápenců

- dalej = sv. ems
třebotovské vápence: Praha-Holyně - "Prastav", Praha-Hlubočepy - "U jezírka", Praha-Barrandov - část u křižovatky na dálnici

Střední devon
- spodní eifel
chotečské vápence: Praha-Holyně - "Prastav", Praha-Barrandov - část u křižovatky na dálnici
akanthopygové vápence: opuštěný lom na jižním svahu vrchu Zadní Kobyla - světle zelené a načervenalé vápence

Lilijice rodu Edriocrinus Hall, 1858 † přichycené na schránce uhynulého orthokonního hlavonožce (kresba A. Hudeček).

Rod: Elicrinus Prokop, 1973 † 
Typový druh: Elicrinus procerus Prokop, 1973 † 

Rod Elicrinus Prokop, 1973 † je řazen do čeledi Codiacrinidae Bather, 1890 † a podtřídy Cladida Moore & Laudon, 1943 †. Vyskytuje se v pražském souvrství (loděnické vápence, dvorecko-prokopské vápence) a druh Elicrinus ornatus Prokop, 1973 † v souvrství zlíchovském (korálový obzor).

Kompletní, výrazně zvětšený kalich lilijice Elicrinus procerus Prokop, 1973 † - lom Sv. Prokopa, Praha-Hlubočepy (dvorecko-prokopské vápence). 

Zcela vlevo tékální radiální destička druhu Elicrinus procerus Prokop, 1973 z loděnických vápenců a Marocký druh Elicrinus? weyeri Webster et al., 2005 - posteriární a laterární pohled.

Předpokládaná podoba lilijice druhu Elicrinus procerus Prokop, 1973 †, vycházející z nálezů fragmentů druhu procerus v Barrandienu a lépe zachovalých jedinců čeledi Codiacrinidae Bather, 1890 †, zvláště rodu Codiacrinus Schultze, 1867 † z Německa.

Rod: Ellipsocrinus Prokop & Slámová, 2008 †
Typový druh: Ellipsocrinus hanusi sp. n.

Nálezy kolumnálií zaznamenány ve výplaších zlíchovských vápenců zlíchovského souvrství korálového obzoru "U kapličky", Praha-Zlíchov a vzácně z aktivního lomu "Hvížďalka" u Lochkova (spodní devon, spodní ems). Kolumnálie se podobají rodu Camptocrinus Wachsmuth and Springer 1897 †. Rod Ellipsocrinus Prokop & Slámová, 2008 † je nejasné čeledi, řadí se pod skupin Elliptici Moore et Jeffords, 1968 nejasné podtřídy.

Kolumnálie druhu Ellipsocrinus hanusi sp. n. - korálový obzor "U kapličky", Praha-Zlíchov. 

Rod: Eohalysiocrinus Prokop, 1970 †

Třída Crinoidea MILLER, 1821, podtřída: Inadunata Wachsmuth & Springer, 1885 †, řád Disparida MOORE & LAUDON, 1943 †, nadčeleď Calceocrinacea MEEK & WORTHEN, 1869 †, čeleď Calceocrinidae MEEK & WORTHEN, 1869 †, rod Eohalysiocrinus PROKOP, 1970 †.

- Drobný, mikrokrinoidní rod podtřídy Disparida Moore & Laudon, 1943 †, který je jenom z Barrandienu zastoupen poměrně velkým množstvím druhů (6 druhů).
- Druh Eohalysiocrinus convexus Prokop, 1970 † známe ze zlíchovského souvrství (korálový obzor)
- Druh Eohalysiocrinus latus Prokop, 1970 † známe také ze zlíchovského souvrství (korálový obzor)
- Druh Eohalysiocrinus cylindricus Prokop, 1970 † známe z pražského souvrství (dvorecko-prokopské vápence)
- Druh Eohalysiocrinus reticulatus Prokop, 1970 † známe opět z pražského souvrství (dvorecko-prokopské vápence)
- Druh Eohalysiocrinus holynensis Prokop, 1970 † známe z dalejsko-třebotovského souvrství (třebotovské vápence)
- Druh Eohalysiocrinus tuberosus Prokop, 1970 † je znám z nálezů z pražského souvrství (loděnické vápence, řeporyjské vápence)
- Druh Eohalysiocrinus sp. je znám z kotýských vápenců lochkovského souvrství - Praha-Řeporyje - lom "Černá skála", Loděnice - Na Branžovech, "Záloženský lom", Trněný Újezd - lom "Čížovec" (severovýchodní stěna, 2 etáž)

Zcela vlevo část kalicha druhu Eohalysiocrinus tuberosus Prokop, 1970 z loděnických vápenců, uprostřed Eohalysiocrinus (?) typus (Ringueberg) n. comb. podle nálezů z Niagara Gorge, Lewiston, N.Y., zcela vpravo schématický diagram kalichu rodu Eohalysiocrinus Prokop, 1970 †.

Čeleď Calceocrinidae MEEK & WORTHEN, 1869 je velmi rozsáhlou rodinou krinoidů. První zmínku o čeledi Calceocrinidae publikoval, i když nevědomě, Ludwig Schultze (1866) ve své monografii Monographie der Echinodermen des Eifeler-Kalkes. Teprve v roce 1953 se objevilo dílo Herty Sievertsové, ve kterém odkazovala na ručně psanou poznámku Otta Jaekela na kopii Schultzeho monografie a interpretovala zobrazené fragmenty jako kalichy na základě Schultzeho původního materiálu. Toto byl první spolehlivý důkaz výskytu kalceocrinitů ve středním devonu st. eifel. V roce 1983 popsal Rüdiger Prick několik pohárů jako rod Dolerocrinus = Eohalysiocrinus Prokop, ze středního devonu Hillesheimer Mulde v Německu. V roce 2008 popsal Joachim Hauser tři nové druhy: Eohalysiocrinus hieroglyphicus, Eohalysiocrinus hoelleri a Eohalysiocrinus eifeliensis, doposud však nebylo provedeno vědecké vyhodnocení těchto samostatně zveřejněných taxonů. Dnes validní rod Eohalysiocrinus popsal a vědecky publikoval Rudolf J. Prokop v roce 1970.

Schématická kresba kalichu druhu Eohalysiocrinus (?) typus (Ringueberg) n. comb. - zleva anteriorní (čelní), laterální (boční), posteriorní (zadní) pohled.

Kalichy rodu Eohalysiocrinus PROKOP, 1970 † patří mezi vzácnější nálezy. Na jedné straně je to jistě způsobeno tím, že jsou poměrně malé (většina pohárů je výrazně menší než 10 mm); na druhou stranu kalichy jako takové často nejsou známy, protože se výrazně liší od rozšířenějšího a známějšího "plánu" krinoidů. Symetrie pohárů je dvoustranná a výrazně se liší od obvyklé pětičetné radiální symetrie. Poháry se skládají ze dvou částí, které se téměř vždy nacházejí izolovaně: základnu tvoří trojúhelník a je složena ze tří bazálních desek. Jasně patrné jsou kulatý stonek a tři, od sebe navzájem oddělené jamky na opačné straně, zvýrazněné tenkými proužky (spoji). Druhá část kalichu se skládá ze dvou velkých radiálních desek. Je pozoruhodné, že kalich má pouze tři upevňovací body pro ramena. V průběhu své vývojové historie kalceocriniti snížili počet svých ramen nejprve z pěti na čtyři a od svrchního siluru zmizela také čtvrtá paže. Obě části kalíšku byly během jejich života spojeny pružným vazem. Jamky viditelné na přední straně pohárů je třeba interpretovat jako upevňovací svalové deprese, které umožňovaly buď otevřít nebo složit korunu. Předpokládá se, že kalceocriniti leželi na dně, tedy nežili vzpřímeně.

Rod: Eucalyptocrinites Goldfuss, 1831 †
Typový druh: Eucalyptocrinites inexplicatus (Waagen & Jahn, 1899) † 

Rod Eucalyptocrinites Goldfuss, 1831 † je řazen do čeledi Eucalyptocrinitidae Roemer, 1855 †, nadčeledi Eucalyptocrinitoidea Roemer, 1855 †, podřádu Glyptocrinina Moore, 1952 †, řádu Monobathrida Moore & Laudon, 1943 † a podtřídy Camerata Wachsmuth & Springer, 1885 †. Druh krinoida jehož pozůstatky jsou známy z pražského souvrství (koněpruské vápence). Druh Eucalyptocrinites veles sp. n. byl nalezen v silurských vrstvách kopaninského souvrství (lomy Amerika). Rod Eucalyptocrinites byl také nalezen v macošském souvrství (čelechovické vápence).

Diagram kalichu krinoida rodu Eucalyptocrinites Goldfuss, 1831 †.

Vlevo Eucalyptocrinites crassus Hall, 1863, vpravo Eucalyptocrinites rosaceus (Sowerby, 1817).

Rod: Eurax Moore & Jeffords, 1968 †
Typový druh: Eurax sp. n.

Krinoid nejasného zařazení (incertae sedis). Kolumnálie se nalezly v pražském souvrství (koněpruské vápence) - Zlatý kůň.

Stonky a kolumnálie příbuzných druhů. Vlevo Eurax eugenes ze spodního devonu USA - Tennessee, vpravo Eurax ethas ze svrchního siluru USA - Tennessee.

Rod: Eutaxocrinus Springer, 1906 †
Typový druh: Eutaxocrinus capella Prokop & Petr, 1987 †

Rod Eutaxocrinus Springer, 1906 † je řazen do čeledi Taxocrinidae Angelin, 1878 †, nadčeledi Taxocrinoidea Angelin, 1878 † řádu Taxocrinida Springer, 1913 † a podtřídy Flexibilia von Zittel, 1895 †. Známý z nálezů ze zlíchovského souvrství (korálový obzor), U kapličky. Druh Eutaxocrinus capella Prokop & Petr, 1987 † je významným synonymem pro Eutaxocrinus patulus W. E. SCHMIDT, 1941 †. Ze stejných vrstev je popsán i sporný taxon Eutaxocrinus ? prokopi n. sp. (Slámová, 1987).

Vlevo schematický diagram calyxu rodu Eutaxocrinus Springer, 1906 †, vpravo Eutaxocrinus patulus W. E. SCHMIDT, 1941 †.

Rod: Fabalium MOORE et JEFFORDS, 1968 †
Typový druh: Fabalium sp.

Krinoid nejasného zařazení (incertae sedis), známý nálezy kolumnálií a dalších izolovaných částí skeletonu z třebotovského souvrství (Praha - Holyně, Hlubočepy - U jezírka, Barrandov).

Fabalium fabale MOORE et JEFFORDS.

Rod: Floricyclus MOORE et JEFFORDS, 1968 †
Typový druh: Floricyclus sp.

Krinoid nejasného zařazení (incertae sedis), známý nálezy kolumnálií a dalších izolovaných částí skeletonu z třebotovského souvrství (Praha - Holyně, Hlubočepy - U jezírka, Barrandov).

Floricyclus sp. - část kalichu a kolumnálie.

Rod: Floripila MOORE et JEFFORDS, 1968 †
Typový druh: Floripila formosa sp. n. 

Krinoid nejasného zařazení (incertae sedis). Rod Floripila Moore & Jeffords, 1968 † je řazen do čeledi Pentacauliscidae Moore & Jeffords, 1968 † a infratřídy Pentameri Moore & Jeffords, 1968 †. Druh krinoida jehož pozůstatky (kolumnálie) jsou známy ze zlíchovských vápenců (U kapličky, Praha-Zlíchov).

Floripila formosa Prokop & Slámová, 2012 †.

Rod: Flucticharax Moore and Jeffords 1968 †
Typový druh: Flucticharax sp.

Krinoid nejasného zařazení (incertae sedis). Kolumnálie se nalezly v pražském souvrství (koněpruské vápence) - Zlatý kůň.

Část stonku a kolumnálie druhu Flucticharax undatus z devonu USA - Mississippi.

Rod: Follicrinus Schmidt, 1934 †
Typový druh: Follicrinus astacus Prokop, 2012 † 

Rod Follicrinus Schmidt, 1934 † je řazen do čeledi Mastigocrinidae Jaekel, 1918 †, řádu Dendrocrinida Bather, 1899 † a podtřídy Cladida Moore & Laudon, 1943 †. Druh krinoida jež byl nalezen v chotečském souvrství v Hlubočepích.

Idealizovaná rekonstrukce druhu Follicrinus astacus Prokop, 2012 † z chotečského souvrství (kresba A. Hudeček).

Rod: Gasterocoma Goldfuss 1839 †
Typový druh: Gasterocoma sp.

Rod Gasterocoma Goldfuss, 1839 † je řazen do čeledi Gasterocomidae Roemer, 1854 †, nadčeledi Gasterocomacea Roemer, 1854 †, řádu Cyathocrinida Bather, 1899 † a podtřídy Cladida Moore & Laudon, 1943 †. Kolumnálie se nalezly v pražském souvrství (koněpruské vápence).

Vlevo schématický diagram calyxu rodu Gasterocoma Goldfuss 1839 †, uprostřed Gastrocoma antiqua - kalich se zachovalým stonkem, vpravo holotyp calyxu druhu Gasterocoma roemeri HAUSER, 2011 †.

Gasterocoma antiqua Goldfuss, 1839 - dole holotyp podle Goldfusse, 1839. 

Rod: Gemmacrinus Prokop & Petr, 1989 †
Typový druh: Gemmacrinus perplexus Prokop & Petr, 1989 †

Poměrně rozšířený velmi drobný a nenápadný kamerátní krinoid na celý barrandienský devon - chotečské souvrství, dalejsko-třebotovské souvrství (třebotovské vápence), pražské souvrství (koněpruské vápence, loděnické vápence, dvorecko-prokopské vápence), zlíchovské souvrství (korálový obzor). Většina nálezů představuje izolované kalichové pláty/destičky, tj. radiály, bazály a infrabazály a zřídka úplné nebo téměř úplné kalichy. Jeden takový nález představuje kresba níže (M. Hermanová), na které je zobrazen téměř kompletní kalíšek, který publikoval Prokop a Nohejlová, 2015. Je z koněpruských vápenců (prag) z Plešivce u Suchomast. O tom, jak je nález drobný, svědčí měřítko, představující 1 mm.

Gemmacrinus perplexus Prokop & Petr, 1989 - části kalíšků z loděnických vápenců.

Nález téměř kompletního kalíšku, který publikoval Prokop a Nohejlová, 2015 z koněpruských vápenců (prag) z Plešivce u Suchomast. Kalíšek je pokryt jemnými krystalky vápenného kalcitu - kresba M. Hermanová.

Rod: Gennaeocrinus Wachsmuth and Springer 1881 †
Typový druh: Gennaeocrinus sp. n.

Rod Gennaeocrinus Wachsmuth & Springer, 1881 † je řazen do čeledi Periechocrinitidae Austin & Austin, 1843 †, nadčeledi Periechocrinoidea Bronn, 1849 †, podřádu Compsocrinina Ubaghs, 1978 †, řádu Monobathrida Moore & Laudon, 1943 † a podtřídy Camerata Wachsmuth & Springer, 1885 †. Rod krinoida jehož pozůstatky (tékální destičky) jsou známy z koněpruských vápenců pražského souvrství.

Gennaeocrinus eucharis ze Spojených států Amerických - Windom Shale, Vincent, New York (New York State Museum; from Goldring 1923).

Rod: Gilbertsocrinus PHILLIPS, 1836 †
Typový druh: Gilbertsocrinus sp.

Známý nálezy kolumnálií a dalších izolovaných částí skeletonu z třebotovského souvrství (Praha - Holyně, Hlubočepy - U jezírka), také nálezy kolumnálií z lochkovského souvrství (kotýské vápence - Praha-Řeporyje - lom "Černá skála").

Zleva - Gilbertsocrinus dispansus, Gilbertsocrinus tuberculosus, vpravo nahoře Gilbertsocrinus calcaratus, vpravo dole Gilbertsocrinus typus.

Gilbertsocrinus tuberosus - Edwardsville Formation, Crawfordsville, Indiana. (From Wachsmuth & Springer 1897).

Rod: Gissocrinus Angelin, 1878 †
Typový druh: Gissocrinus prantli Bouška, 1944 † a Gissocrinus cf. intermedius Bouška, 1944 †

Druh prantli znám z nálezů v akathopygových vápencích (eifel) a druh cf. intermedius z koněpruských vápenců (prag). Rod Gissocrinus Angelin, 1878 je sice typickým silurským zástupcem, jeho nálezy jsou však známy i z mladších devonských vrstev.

Rod: Glyphidocrinus Dubatolova, 1971 †
Typový druh: Glyphidocrinus sp. n.

Krinoid nejasného zařazení (incertae sedis). Rod, jehož pozůstatky (kolumnálie) jsou známy z koněpruských vápenců pražského souvrství z kotýských vápenců lochkovského souvrství - Praha-Řeporyje - lom "Černá skála", Loděnice - Na Branžovech, "Záloženský lom".

Glyphidocrinus sp. ze Svatokřížských hor (vlevo) a britského devonu - Baggy Point, Famennian (vpravo).

Rod: Goniocion Moore & Jeffords, 1968 †
Typový druh: Goniocion sp. n.

Krinoid nejasného zařazení (incertae sedis). Rod, jehož pozůstatky (kolumnálie) jsou známy z koněpruských vápenců pražského souvrství.

Vlevo část stonku a izolovaná kolumnálie druhu Goniocion gominus, vpravo část stonku a izolovaná kolumnálie druhu  Goniocion turnidus.

Rod: Hapalocrinus Jaekel 1895 †
Typový druh: Hapalocrinus sp. n.

Rod Hapalocrinus Jaekel, 1895 † je řazen do čeledi Hapalocrinidae Jaekel, 1895 †, nadčeledi Platycrinitacea †, podřádu Glyptocrinina Moore, 1952 †, řádu Monobathrida Moore & Laudon, 1943 † a podtřídy Camerata Wachsmuth & Springer, 1885 †. Druhově nezařazený rod kamerátního krinoida podtřídy Camerata Wachsmuth and Springer 1885 †, jehož pozůstatky byly nalezeny v pražském souvrství (koněpruské vápence). Někdy je tento rod ztotožňován s rodem Actinocrinites nebo i s rodem Clematocrinus. Pravděpodobné nálezy pocházejí také z kotýských vápenců lochkovského souvrství - Praha-Řeporyje - lom "Černá skála".

Diagram kalichu rodu Hapalocrinus Jaekel 1895 † a detail ramene.

Hapalocrinus retiarius (Phillips).

Rod: Haplocrinites Steininger, 1837 †
Typový druh: Haplocrinites sp.

Kalich drobný, polokulovitý, povrch kališních desek granulovaný. Švy mezi kališními deskami zahloubené, výrazné. Báze kalicha hluboce konkávní, artikulační plocha stonku kruhová, plochá, případná krenulace je nezřetelná. Lumen centrální, velmi drobný. Pět nízkých, ale výrazně vystupujících bazálií, pět radiálií typických pro rod, tj. dvě jednoduché a tři složené z infer- a superradiálie. Inferradiálie zaobleně hexagonální, superradiálie výrazně větší, rychle se rozšiřující k horní části kalicha. Horní okraje radiálií a střecha kalicha se nezachovaly. Stonek není znám. 
Do současnosti byla již popsána řada druhů rodu Haplocrinites Steininger, 1837, i když někdy i pod jinými rodovými jmény. Podle nejnovějších výzkumů se rod Haplocrinites vyskytuje od středního devonu (eifel) do spodního karbonu (tournai). Holotyp na obrázku níže nalezl I. Chlupáč v západní části devonu Barrandienu. Jde o první spolehlivé zjištění tohoto rodu ze stupně eifel Českého masivu. Starší údaje o výskytu rodu Haplocrinites v třebotovských vápencích (ems) nové terénní sběry nepotvrdily. Nález zmiňovaný R. J. Prokopem v roce 1992, pocházející z hraničních poloh dalejsko- třebotovského a chotečského souvrství, je velmi pravděpodobně také eifelského stáří. Tento izolovaný kalich bez střechy je součástí Bouškovy kolekce uložené v Národním muzeu v Praze. Byl nalezen ve výplavu z rozvětralých chotečských vápenců z lomu U jezírka v Praze-Hlubočepech. Nově studovaný jedinec pochází z horního okraje stěny Červeného lomu u Koněprus, z bělošedých bioklastických deskovitých vápenců akantopygových (chotečské souvrství, eifel). 
Rod Haplocrinites Steininger, 1837 je řazen do čeledi Haplocrinitidae Bassler, 1938, řádu Disparida Moore et Laudon, 1943 a podtřídy Inadunata Wachsmuth et Springer, 1885.

Zdroj: Rudolf J. Prokop, Martina Nohejlová. Haplocrinites Steininger, 1837 (Crinoidea) v devonu Českého masivu, Czech Geological Survey, Prague, 2016

Schématický diagram kalichu lilijice rodu Haplocrinites Steininger, 1837 †.

Haplocrinites sp. - střední devon, eifel, chotečské souvrství, akantopygové vápence.

Předpokládaná, idealizovaná rekonstrukce druhu Haplocrinites sp. z chotečského souvrství, vycházející z příbuzného druhu Haplocrinites uzbekistanensis Webster and Rakhmonov, 2009 z eifelských vápenců chodžakurganského souvrství jižního Ťan-šanu v Uzbekistánu (kresba A. Hudeček).

Rod: Heracrinus Prokop, 1977 †
Typový druh: Heracrinus strimplei Prokop, 1977 †

Disparidní krinoid známý z nálezů kalichů a korun v dalejsko-třebotovském souvrství (suchomastské vápence) - Červený lom u Koněprus. 

Holotyp kalichu lilijice Heracrinus strimplei Prokop, 1977 † ze suchomastských vápenců, Koněprusy.

Rod: Hexacrinites Austin, 1843
Typový druh: Hexacrinites rigel Prokop 1982 = Megaradialocrinus rigel (Prokop, 1982)

Druh kamerátního krinoida s výrazně granulovaným calyxem hruškovitého tvaru, jehož pozůstatky jsou známy z pražského (dvorecko-prokopské vápence) a zlíchovského souvrství (korálový obzor). Kromě tohoto druhu rozeznáváme ještě druh Hexacrinites antares Prokop, 1982 †, který je známý svým výskytem jednak ze stejných souvrství jako druh rigel, navíc byl zastižen v pražském souvrství (koněpruské vápence) a druh Hexacrinites ariel Prokop, 1982 † ze souvrství lochkovského (cf.) (kotýské vápence (cf.) - Praha-Řeporyje - lom "Černá skála", Loděnice - Na Branžovech, "Záloženský lom", Trněný Újezd - lom "Čížovec", severovýchodní stěna, 2 etáž) a zlíchovského souvrství (korálový obzor). Druhy Hexacrinites sp. n. aff. a Hexacrinites anaglypticus (Goldfuss, 1839) -  Prokop, 2003 z koněpruských vápenců (prag). Nálezy tohoto rodu byly zaznamenány i mimo oblast Barrandienu a to v Čelechovicích na Hané (givet).

Schématický diagram kalichu lilijice rodu Hexacrinites Austin, 1843.

Hexacrinites rigel Prokop 1982 - zlíchovské souvrství, Praha-Zlíchov, lom U kapličky.

Některé z dalších druhů rodu Hexacrinites Austin, 1843;
A/Hexacrinites elongatus (GOLDFUSS, 1839), B/Hexacrinites exsculptus (GOLDFUSS, 1839), C/Hexacrinites anaglypticus (GOLDFUSS, 1839), D/Hexacrinites piriformis (Holotyp), E/Hexacrinites stellaris (C.F. ROEMER, 1851), F/Hexacrinites rosthorni (CHARLESWORTH in FRECH, 1914).

Kolumnálie přiřazené k rodu Hexacrinites Austin and Austin 1843 †
1A-1B/Hexacrinites tuberosus Yeltyschewa, 1961, 2A-2B/Hexacrinites torulosus J. Dubatolova, 1971, 3A-3D/Hexacrinites humilicarinatus Dubatolova et Yeltyschewa, 1961, 4A-4B/Hexacrinites angustannulus (Dubatolova, 1975), 5A-5C/Hexacrinites quadriformis Sizova in Yeltyschewa and Sizova, 1971 , 6/Hexacrinites mamillatus Yeltysheva and J. Dubatolova by Dubatolova et al., 1967, 7/Hexacrinites inflatus Stukalina, 1965.

Rod: Holamptocrinus Prokop, 2009 †
Typový druh: Holamptocrinus argutus Prokop, 2009 †

Rod Holamptocrinus Prokop, 2009 † je řazen do podčeledi ?Dichocrininae S. A. Miller, 1889 † (?Camptocrininae T. W. Broadhead, 1981 †), čeledi Dichocrinidae S. A. Miller, 1889 †, nadčeledi Hexacrinitacea †, podřádu Compsocrinina Ubaghs, 1978 †, řádu Monobathrida Moore & Laudon, 1943 † a podtřídy Camerata Wachsmuth & Springer, 1885 †. Holamptocrinus argutus gen. et sp. n. je nový rod a druh Camptocrinidního krinoida, který je popsán na základě izolovaných kolumnálií a plurikolumnálií ze spodního devonu dalejsko-třebotovského souvrství (třebotovské vápence), ems - Praha - Holyně, Lom Prastav.

Holamptocrinus argutus gen. et sp. n. - nahoře izolované plurikolumnálie, dole izolované kolumnálie, spodní devon, třebotovské vápence, Praha-Holyně, lom "Prastav".

Rod: Holynocrinus Bouška, 1948 †
Typový druh: Holynocrinus moorei Bouška, 1948 †

Drobný, mikrokrinoidní disparidní (inadunátní) rod Holynocrinus Bouška, 1948 † je řazen do čeledi Holynocrinidae Bouška, 1948 † a podtřídy Disparida Moore & Laudon, 1943 †. Známý z nálezů v dalejsko-třebotovském souvrství (třebotovské vápence), např. Praha Holyně, odkud nese své pojmenování. Ze stejných vápenců, stejného souvrství byl identifikován Bouškou ještě jeden druh - s nižším a výraznou skulptuací zdobeným kalichem, typový druh Holynocrinus spinifer Bouška, 1948 †. V obou případech jde o malé, vysoce specializované monocyklické krinoidy, kteří jsou charakterističtí zvláště třemi radiálními destičkami. Tento rod je sice řazen do podtřídy Disparida, zdá se však, že čeleď Holynocrinidae nemá žádné blízké vztahy s dříve známými krinoidy.

Schématický diagram kalichu lilijice Holynocrinus moorei dle Boušky.

Holynocrinus moorei Bouška, 1948. 

Holynocrinus spinifer Bouška, 1948 †. 

Rod: Icthyocrinus Conrad, 1842 †
Typový druh: Icthyocrinus bohemicus (Springer, 1920) † 

 Rod Icthyocrinus Conrad, 1842 † je řazen do čeledi Icthyocrinidae Angelin, 1878 †, nadčeledi Icthyocrinoidea †, řádu Sagenocrinida Springer, 1913 † a podtřídy Flexibilia von Zittel, 1895 †. Destičky sousedních paprsků klikatě ohraničené. Tvar kalicha hruškovitý. Druh krinoida jehož pozůstatky jsou známy z pražského souvrství (koněpruské vápence). Ze stejných vápenců je nám ještě znám druh Icthyocrinus globulus (Prokop, 1975) †. Druh Icthyocrinus sp. z kotýských vápenců lochkovského souvrství - Praha-Řeporyje - lom "Černá skála".

Schematický diagram lilijice rodu Icthyocrinus Conrad, 1842 †.

Icthyocrinus bohemicus (Springer, 1920) - vlevo a uprostřed, zcela vpravo Icthyocrinus gotlandicus Wachsmuth et Springer, 1879 z významného devonského naleziště na Švédském ostrově Gotland.

Rod: Jahnocrinus Jeakel, 1918 †
Typový druh: Jahnocrinus minutus Jaekel, 1918 †

Kladidní krinoid známý z nálezů v srbském souvrství (kačácký oddíl). Řadíme jej do čeledi Botryocrinidae Bather, 1899 † a podřádu Dendrocrinoidea F. A. Bather, 1899 †.

Holotyp krinoida Jahnocrinus minutus Jaekel, 1918 † - kačácké vrstvy srbského souvrství (střední devon, givet), Praha-Hlubočepy.

Rod: Junocrinus Prokop, 1977 †
Typový druh: Junocrinus globulus Prokop, 1977 †

Disparidní krinoid známý z nálezů v pražském souvrství (loděnické vápence, dvorecko-prokopské vápence).

Junocrinus globulus Prokop, 1977 † z dvorecko-prokopských vápenců z Prahy-Klukovic. Výška kalíšku 3 mm. Volně překresleno.

Rod: Kerrycrinus †
Typový druh: Kerrycrinus gen. n.

Výskyt potvrzen z pražského souvrství (koněpruské vápence) a lochkovského s. (kotýské vápence - Loděnice - Na Branžovech, "Záloženský lom"). Druh Kerrycrinus gratiosus PROKOP (del. by R. PROKOP) je doložen z nálezů v suchomastských vápencích.

Rod: Kuzbassocrinus Yeltysheva 1957 †
Typový druh: Kuzbassocrinus cf. bystrowi (Yeltyschewa, 1957) †

Druh krinoida podtřídy Inadunata Wachsmuth et Springer, 1897 †, řádu Cladida Moore et Laudon, 1943 †, podřádu Dendrocrinina Bather, 1899 † a čeledi Proctothylacocrinidae Kier, 1952 † jež byl nalezen v pražském souvrství (koněpruské vápence) - Zlatý kůň.

V koněpruských vápencích pragu v lomech na "Zlatém koni" u Koněprus byly nalezeny plurikolumnálie krinoidů rodu Kuzbassocrinus Yeltysheva 1957 †. Kolumnálie řazené do tohoto umělého rodu byly až dosud popsány ze spodního a středního devonu Ruska, Kazachstánu a Polska. Nálezy z Francie a Německa jsou problematické. Kalich ani ramena nejsou u rodu Kuzbassocrinus známy, ale soudě podle morfologie stonků, z přirozených, "biologických" rodů je mu nejbližší inadunátní Proctothylacocrinus Kier, 1952 † ze středního devonu USA. Oba rody však nejsou totožné; kolumnálie krinoidů rodu Proctothylacocrinus mají široký kruhovitý lumen a petaly artikulačních ploch lancetovitého tvaru se zašpičatělým distálním vrcholem. Kuzbassocrinus má stonek s úzkým, pentagonálním lumenem a petaly artikulačních ploch, které se k obvodu kolumnálie kapkovitě rozšiřují až k obloukovitém distálnímu vrcholu. 
Rudolf J. Prokop a Václav Petr. 
Z toho důvodu, který je popsán výše je problematické systematické zařazení rodu v taxonomii. Někteří autoři tento rod, pro jeho příbuznost řadí do čeledi Proctothylacocrinidae Kier, 1952 †, jiní se přiklánějí spíše k čeledi Kuzbassocrinidae Stukalina, 1975 †.

Kuzbassocrinus cf. bystrowi (Yeltyschewa, 1957) † z práce Rudolfa J. Prokopa a Václava Petra z roku 1996.

1A-1B/Kuzbassocrinus tuberculatus (Schew.), 2A-2B/Kuzbassocrinus subtilis (Schew.), 3A-3B/Kuzbassocrinus senkevitschae Stukalina.

Rod: Laudonomphalus Moore and Jeffords 1968 †
Typový druh: Laudonomphalus sp. n.

Krinoid nejasného taxonomického zařazení (incertae sedis), přesto známe poměrně velké množství druhů, ale často nestálého tvaru kolumnálie a rozdílnými crenulae. Nejblíže nám jsou nálezy z polského svrchního devonu (givet, frasn). Toto období ale spíše odpovídá čelechovickým vápencům na Moravě. V Polsku byly identifikovány tyto druhy - Laudonomphalus humilicarinatus (Yeltyschewa 1961), Laudonomphalus torulosus (Dubatolova 1971), Laudonomphalus mamillatus (Yeltyschewa & Dubatolova 1960) a Laudonomphalus pinguicostatus sp. n. Tento rod je známý z fragmentů (převážně kolumnálií) z koněpruských vápenců pražského souvrství. 

Vlevo izolovaná kolumnálie a část stonku druhu Laudonomphalus regularis Moore and Jeffords, 1968, uprostřed izolovaná kolumnálie a část stonku druhu Laudonomphalus ornatus Moore & Jeffords, vpravo izolovaná kolumnálie a část stonku druhu Laudonomphalus tuberosus (Yeltysheva, 1961).

Tři devonští zástupci z Polska . Vlevo Laudonomphalus humilicarinatus (Yeltyschewa 1961), uprostřed Laudonomphalus torulosus (Dubatolova 1971), vpravo Laudonomphalus pinguicostatus sp. n. - vše svrchní devon (givet, frasn).

Rod: Lecanocrinus Hall, 1852 †
Typový druh: Lecanocrinus facietatus (Angelin, 1878) †

Třída: Crinoidea Miller, 1821 - lilijice, podtřída: Flexibilia von Zittel, 1895 †, řád: Sagenocrinida Springer, 1913 †, nadčeleď: Lecanocrinoidea Webster, 2006 †, čeleď: Lecanocrinidae Springer, 1913 †, rod: Lecanocrinus Hall, 1852 †, druh: Lecanocrinus facietatus (Angelin, 1878) †.

Významný rod krinoida podtřídy flexibilia jehož pozůstatky (kolumnálie) jsou známy jak ze silurského kopaninského souvrství (Kosov a Koledník), tak z devonského lochkovské souvrství (cf.) (kotýské vápence (cf.)). Druhy Lecanocrinus sp. a Lecanocrinus soyei OEHLERT, 1882 † ze souv. pražského (koněpruské vápence) a druh Lecanocrinus hanusi sp. n. ze zlíchovského souvrství.

Více na Silurští crinoidní ostnokožci z Barrandienu

Rod: Mastigocrinus BATHER, 1892 †
Typový druh: Mastigocrinus sp.

Rod Mastigocrinus Bather, 1892 † je řazen do čeledi Mastigocrinidae Jaekel, 1918 †, řádu Dendrocrinida Bather, 1899 † a podtřídy Cladida Moore & Laudon, 1943 †. Známý nálezy kolumnálií a dalších izolovaných částí skeletonu z třebotovského souvrství (Praha - Holyně, Hlubočepy - U jezírka).

Starší příbuzný druh ze siluru Mastigocrinus loreus - Dudley (Wenlock).

Rod: Mediocrinus STUKALINA, 1965 †
Typový druh: Mediocrinus stukalinae sp. n. 

Krinoid nejasného zařazení (incertae sedis) Druh, kterého Prokop a Slámová pojmenovali druhovým názvem stukalinae podle ruské paleontoložky Galiny Aleksandrovny Stukaliny, která stojí za taxonomickou identifikací mnoha fosílií a jehož pozůstatky (kolumnálie) jsou známy ze zlíchovských vápenců (U kapličky, Praha-Zlíchov). 

Mediocrinus stukalinae Prokop & Slámová, 2012.

1A-1B/Mediocrinus diversiformis J. Dubatolova, 2A-2B/Mediocrinus microgrumosus J. Dubatolova, 3A-3B/Mediocrinus inamoeus, 4A-4B/Mediocrinus rugatus (Stukalina), 5A-5B/Mediocrinus latilobus J. Dubatolova, 6A-6B/Mediocrinus squamosus J. Dubatolova, 7A-7D/Mediocrinus medius Yeltyschewa.

Rod: Megistocrinus Owen and Shumard 1852 †
Typový druh: Megistocrinus sp.

Rod krinoida podtřídy Camerata Wachsmuth and Springer 1885 †, jehož pozůstatky (vzácněji i celé kalichy) byly nalezeny v koněpruských vápencích pražského souvrství - Zlatý kůň, lom Plešivec u Měňan.

Příbuzný druh Megistocrinus rugosus z Indiany v USA.

Rod: Minicrinus Prokop, 1970 †
Typový druh: Minicrinus inflatus Prokop, 1970 † a Minicrinus oblongus Prokop, 1970 †

Drobný, mikrokrinoidní disparidní (inadunátní) rod lilijice. Rozeznáváme dva druhy tohoto calceocrinidního krinoida, přičemž oba známe z nálezů dalejsko-třebotovského souvrství (třebotovské vápence).


Rod: Minicrinus Prokop, 1970 †, čeleď: Calceocrinidae Meek and Worthen, 1869 †, řád: Calceocrinida Ausich, 1998 †, nadřád: Disparida (Moore and Laudon, 1943), infratřída: Inadunata (Wachsmuth and Springer, 1897), podtřída: Pentacrinoidea Jaekel, 1918, třída: Crinoidea Miller, 1821.

Silně zvětšený holotyp lilijice Minicrinus inflatus Prokop, 1970 † z lomu Prastav, Praha-Holyně (třebotovské vápence).

Rod: Mooreanteris MILLER in MOORE et JEFFORDS, 1968 †
Typový druh: Mooreanteris sp.

Krinoid nejasného zařazení (incertae sedis), známý nálezy kolumnálií a dalších izolovaných částí skeletonu z třebotovského souvrství (Praha - Holyně).

Mooreanteris waylandensis Moore & Jefords, 1968.

Rod: Myelodactylus Hall, 1852 † 
Typový druh: Myelodactylus spatulatus LeMenn, 1987 †

Vzácně se tento disparidní krinoid fragmentálně vyskytuje v lochkovském souvrství (kotýské vápence, Praha-Řeporyje - lom "Černá skála") a druh  Myelodactylus sp. n. v souvrství pražském (loděnické vápence) - Červený lom, Praha - Klukovice.

Vlevo Myelodactylus sp. n., kolumnálie z výplachů loděnických vápenců, vpravo Myelodactylus fletcheri - Slite beds (Wenlock), Burgen in Endre. (Naturhistoriska Riksmuseet, Stockholm; from Bather 1893.).

Izolované kolumnálie druhu Myelodactylus spatulatus LEMENN, 1987 ze zlíchovských vápenců - U kapličky, Praha - Zlíchov.

Rod: Noctuicrinus LE MENN, 1985 †
Typový druh: Noctuicrinus sp.

Krinoid nejasného taxonomického zařazení (incertae sedis), řadící se do čeledi Tantalocrinidae Le Menn 1985 †, pojmenovaný podle řeckého poloboha, syna Dia, který se jmenoval Tantalos, řecky Τάνταλος, či latinsky Tantalus, jehož původ je také nejasného božského zařazení, ale který se dopustil tak velkých pozemských zločinů, že jeho trestem jsou věčná muka, tzv. "tantalova muka". Těžko říct, co vedlo Le Menna k pojmenování této čeledi tímto konkrétním názvem. Snad proto, že je tato čeleď silně zastoupena nálezy z blízkého východu, zejména z Turecka. U nás je tento rod známý ojedinělými nálezy kolumnálií a dalších izolovaných částí skeletonu z třebotovského souvrství (Praha - Holyně, Barrandov).

Noctuicrinus varius sp. n. 

Rod: Oehlerticrinus Le Menn 1975 †
Typový druh: Oehlerticrinus cf. sculptus Le Menn, 1975 †

Druh kamerátního krinoida jehož pozůstatky (tékální destičky) jsou známy z koněpruských vápenců pražského souvrství a kotýských vápenců lochkovského souvrství, Praha-Řeporyje - lom "Černá skála". Je charakteristický kalíškovitým calyxem s velmi výraznou dekorativní skulptuací.

Schématický diagram kalichu lilijice rodu Oehlerticrinus Le Menn 1975 †.

Příbuzný druh Oehlerticrinus wachsmuthi (OEHLERT, 1882) dle Oehlerta.

Rod: Pandocrinus Stukalina, 1965 †
Typový druh: Pandocrinus stoloniferus (Hall, 1859) †

Krinoid nejasného taxonomického zařazení (incertae sedis). Kolumnálie, charakteristické pro vychýlený svalový a nervový prstenec (obr. níže). Izolované kolumnálie a části sloupců se nalezly v pražském souvrství (koněpruské vápence) - Zlatý kůň. 

Části stonků a izolovaná kolumnálie druhu Pandocrinus stoloniferus.

Pandocrinus plicatus Stukalina, 1975.

Rod: Parapisocrinus Mu, 1954 †
Typový druh: Parapisocrinus hlubocepensis (Bouška, 1956) † a Parapisocrinus ollula (Angelin, 1878) † 

Druh disparidního krinoida jehož pozůstatky jsou známy ze zlíchovské souvrství (korálový obzor). Druh Parapisocrinus ollula (Angelin, 1878) † má dva známé devonské poddruhy a to Parapisocrinus ollula elegans (Bouška, 1956) - dalejsko-třebotovské souvrství (suchomastské vápence), pražské souvrství (koněpruské vápence) a poddruh Parapisocrinus ollula grandis (Bouška, 1956) † - lochkovské souvrství (kotýské vápence - Praha-Řeporyje - lom "Černá skála", Trněný Újezd - lom "Čížovec" (severovýchodní stěna, 2 etáž), nálezy známy také z radotínských vápenců). Z lochkovských vápenců z lokality Řeporyje jsou známy, mimo jiné nálezy kalíšků rodu Ollulocrinus quinquelobus (Bather, 1893) = Parapisocrinus quinquelobus (Bather, 1893) †.
 
Je to rod, který se vyskytuje i v českém siluru - více zde Silurští crinoidní ostnokožci z Barrandienu

Silurský druh Parapisocrinus quinquelobus - rekonstrukce podle nálezů z Indiany, USA. Stejný druh je znám i z Barrandienu, z lochkovských vápenců (lochkov) z Radotína.

Rod: Parisocrinus Wachsmuth & Springer, 1880 †
Typový druh: Parisocrinus sp. n.

Rod kladidního krinoida jehož pozůstatky (kolumnálie) jsou známy z koněpruských vápenců pražského souvrství. Je zaznamenán ale také nálezy kolumnálií z lochkovského souvrství (kotýské vápence - Praha-Řeporyje - lom "Černá skála", Loděnice - Na Branžovech, "Záloženský lom"). Rod Parisocrinus je skutečně pojmenován podle Paříže.

Vlevo koruna lilijice rodu Parisocrinus Wachsmuth & Springer, 1880 †, vpravo koruna druhu Parisocrinus subramosus (Miller at Gurley) † z Indiany, USA.

Rod: Pentacauliscus Moore & Jeffords, 1968 †
Typový druh: Pentacauliscus stellatus sp. n.

Krinoid nejasného taxonomického zařazení (incertae sedis). Druh krinoida jehož pozůstatky (kolumnálie) jsou známy ze zlíchovských vápenců (U kapličky, Praha-Zlíchov) a koněpruských vápenců pražského souvrství.

Pentacauliscus stellatus Prokop & Slámová, 2012.

Rod: Pentamerostela (?Pentamerostella) Moore & Jeffords 1968 †
Typový druh: Pentamerostela sp.

Krinoid nejasného taxonomického zařazení (incertae sedis). Kolumnálie se nalezly v pražském souvrství (koněpruské vápence) - Zlatý kůň. Známý též nálezy kolumnálií a dalších izolovaných částí skeletonu z třebotovského souvrství (Praha - Holyně, Hlubočepy - U jezírka).

Vlevo Pentamerostela minuta, vpravo Pentamerostela delicatula.

Rod: Pernerocrinus Bouška, 1947 † 
Typový druh: Pernerocrinus paradoxus Bouška 1947 † 

Rod Pernerocrinus Bouška, 1946 † je řazen do čeledi Crotalocrinitidae Bassler, 1938 †, nadčeledi Gasterocomacea Roemer, 1854 †, řádu Cyathocrinida Bather, 1899 † a podtřídy Cladida Moore & Laudon, 1943 †. Byl popsán z koněpruských vápenců spodního devonu. Spojená ramena tvoří útvar připomínající deštník. Uprostřed tohoto kalicha je velký otvor, což ale nejsou ústa, jak by se mohlo zdát, nýbrž anální průduch, na kterém se často přiživovali jiní mobilní živočichové, například plži druhu Praenatica gregaria nebo jiní platycerové. Kalich se stonkem hypertrofhuje v neforemnou hmotu, jež spodinou přisedá ke skalnímu dnu. Je charakteristický pro velké rozměry - vývojový gigantismus. Rod, který je příkladem extrémního přizpůsobení k životu v příbojových oblastech. Tyto lilijice přisedaly nejčastěji k podkladu přímo bází kalicha nebo krátkým, výše zmíněným masivním stonkem, až 20 cm širokým. Kromě nálezů z Koněprus je znám i z Uralu, střední a jihovýchodní Asie a Austrálie (Pernerocrinus discus Bates, 1972). Nálezy jsou vázány pouze na spodní devon. Rod je pojmenován po významném českém Profesoru paleontologie na Karlově univerzitě v Praze Jaroslavu Pernerovi.

Pernerocrinus paradoxus Bouška 1947- rekonstrukce stavby těla.

Australský druh Pernerocrinus discus Bates, 1972.

Rekonstrukce krinoida Pernerocrinus paradoxus Bouška 1947 † z koněpruských devonských útesů (ilustrace A. Hudeček).

Rod: Perunocrinus Prokop, 1986 †
Typový druh: Perunocrinus brachialis Prokop, 1986 † a Perunocrinus spinosus Prokop, 1986 †

Rod Perunocrinus Prokop, 1986 † je řazen do čeledi Rhodocrinitidae Roemer, 1854 †, nadčeledi Rhodocrinitoidea Roemer, 1855 †, podřádu Eudiplobathrida Ubaghs, 1953 †, řádu Diplobathrida Moore & Laudon, 1943 † a podtřídy Camerata Wachsmuth & Springer, 1885 †. Je to krinoid, který je pojmenován podle slovanského boha hromu a blesku Peruna. Toto pojmenování má svůj význam, neboť jde o lilijice masívního vzrůstu, s velmi silnými biseriálními rameny, uchycené mohutným stonkem a "kořenovým systémem" k matrixu, tedy korálovému útesu, kteří sváděli svůj každodenní souboj s velmi prudkým příbojem. Rozeznáváme druh Perunocrinus brachialis Prokop, 1986 † z pražského souvrství (koněpruské vápence) - Zlatý kůň a druh Perunocrinus spinosus Prokop, 1986 † ze souvrství  zlíchovského (korálový obzor).

Perunocrinus brachialis Prokop, 1986 †  z koněpruských vápenců pražského souvrství, Koněprusy. Vlevo paratyp, vpravo holotyp.

Rod: Pisocrinus (Granulosocrinus) Rozhnov, 1981
Typový druh: Pisocrinus ubaghsi Bouška, 1956

Rod Pisocrinus de Koninck, 1858 † je řazen do podčeledi Pisocrininae Angelin, 1878 †, čeledi Pisocrinidae Angelin, 1878 †, řádu Pisocrinida Ausich & Copper, 2010 † a podtřídy Disparida Moore & Laudon, 1943 †. Známý svými nálezy z kotýských vápenců lochkovského souvrství - Praha-Řeporyje, východní část loolitové stráně. 

Více zde Silurští crinoidní ostnokožci z Barrandienu

Rod: Platycrinites Miller, 1821 †
Typový druh: Platycrinidae gen. et sp. n.

Kolumnálie tohoto kamerátního krinoida čeledi Platycrinitidae Austin & Austin, 1842 † se nalezly v pražském souvrství (koněpruské vápence) - Zlatý kůň. 

Vlevo příbuzný druh Platycrinites regalis (Hall). Uprostřed Platycrinites irroratus, vlevo Gastropod Platyceras sp. ukotvený na análním otvoru krinoida Platycrinites hemisphaericus - Edwardsville Formation, Crawfordsville, Indiana. (Redrawn from Wachsmuth & Springer 1897.). Mimochodem odtud rodové pojmenování krinoida, kvůli častým nálezům platyceridních gastropodů, přisedlých v koruně lilijice, poblíž análního otvoru, přiživujících se na análních výměšcích krinoida.

Typový druh: ?Platycrinitidae div. sp.

Druh, doposud zařaditelný pouze do čeledi Platycrinitidae Austin & Austin, 1842 †, známý nálezy kolumnálií z lochkovského souvrství (kotýské vápence - Praha - Řeporyje - lom "Černá skála", Loděnice - Na Branžovech, "Záloženský lom"). Krinoid nejasného zařazení (incertae sedis).

Rod: Platyparalellus MOORE et JEFFORDS, 1968 †
Typový druh: Platyparalellus sp.

Krinoid nejasného zařazení (incertae sedis), známý nálezy kolumnálií a dalších izolovaných částí skeletonu z třebotovského souvrství (Praha - Hlubočepy: U jezírka).

Platyparalellus parilis. 

Rod: Platystela MOORE et JEFFORDS, 1968 †
Typový druh: Platystela sp.

Krinoid nejasného zařazení (incertae sedis), známý nálezy kolumnálií a dalších izolovaných částí skeletonu z třebotovského souvrství (Praha - Holyně, Hlubočepy - U jezírka, Barrandov).

Platystela proiecta.

Čeleď: Polypeltidae Angelin, 1878 †
Širší skupina krinoidů: Polypeltidae gen. et sp. ind. (Prokop et Petr)

Nálezy z výplachů zlíchovského souvrství "U kapličky" a koněpruských vápenců "Koněprusy" nejistého zařazení, určené pouze jako Polypeltidae gen. et sp. ind. Prokop and Petr, 1990. Polypeltidae Angelin, 1878 † je čeleď kamerátních lilijic, do které řadíme například rody Trybliocrinus Geinitz, 1867 †, Encrinus (Entrochus) Hofer 1760 † nebo Polypeltes Angelin, 1878 †, což je silurský rod známý svými nálezy z Gotlandu.
Obtížně zařaditelné druhy kamerátních krinoidů uvádí R. J. Prokop (1999) z nálezů kolumnálií, pravděpodobně z výplachů z pražského souvrství (koněpruské vápence). Jedná se o sporný taxon. Do této skupiny řadíme tyto druhy (uvádíme je pod staršími synonymickými názvy):
Entrochus bulbosus Waagen & Jahn, 1899 † = Polypeltidae gen. et sp. ind. (Prokop et Petr) - pražské souvrství (koněpruské vápence), Koněprusy
Entrochus nodulosus Waagen & Jahn, 1899 † = Polypeltidae gen. et sp. ind. (Prokop et Petr) - pražské souvrství (koněpruské vápence), Koněprusy
Entrochus robustissimus Waagen & Jahn, 1899 † = Polypeltidae gen. et sp. ind. (Prokop et Petr) - pražské souvrství (koněpruské vápence), Koněprusy
Encrinites turgidus Waagen & Jahn, 1899 † = Polypeltidae gen. et sp. ind. (Prokop et Petr) - pražské souvrství (koněpruské vápence), Koněprusy
Calpiocrinus bohemicus Waagen & Jahn, 1899 † = Polypeltidae gen. et sp. ind. (Prokop et Petr) - zlíchovské souvrství, Praha-Zlíchov, U kapličky

Rod: Poteriocrinites Miller 1821 †
Typový druh: Poteriocrinites sp.

Rod disparidního krinoida známý z fragmentů (převážně kolumnálií) z koněpruských vápenců pražského souvrství.

Vlevo stavba koruny lilijice rodu Poteriocrinites Miller 1821 †, vpravo koruna lilijice Poteriocrinites sp. 

Poteriocrinites magniventrus sp. nov. z Indiany, USA.

Rod: Prokopicrinus FREST et STRIMPLE, 1977 †
Typový druh: Prokopicrinus sp.

Kamerátní krinoid, pojmenovaný podle R. J. Prokopa, známý nálezy kalíšků nebo jejich izolovaných částí z třebotovského souvrství (Praha - Holyně). 

Nahoře: Prokopicrinus barricki n. sp. (Frest & Strimple 1977) - Wenlock, uprostřed: Prokopicrinus laevis n. sp.(Frest & Strimple 1977) - Ludlow, dole: Prokopicrinus tuberculatus n. sp. (Frest & Strimple 1977).

Rod: Pterinocrinus Goldring, 1923 †
Typový druh: Pterinocrinus cf. salviensis LeMenn, 1976 †

Kamerátní krinoid, jehož kolumnálie se nalezly v pražském souvrství (koněpruské vápence) - Zlatý kůň.

Schéma kalichu Pterinocrinus quinquenodus. 

Příbuzný druh Pterinocrinus quinquenodus z USA.

Rod: Pygmaeocrinus Bouška 1947 † 
Typový druh: Pygmaeocrinus kettneri Bouška 1947 †

V devonských vápencích Barrandienu je místy velmi hojně zastoupen drobný, mikrokrinoidní disparidní rod Pygmaeocrinus Bouška 1947. Jsou to jedny z nejmenších staropaleozoických lilijic. Mají monocyklické, dokonale pravidelně stavěné kalíšky, zvoncovitého tvaru, v obryse hvězdičkovité. Jejich velikost je opravdu miniaturní, 1 - 2 mm. Zajímavá byla jejich ramena, krátká, složená ze dvou článků (brachiláií). První články jsou čtvercovité a ponořené do výřezů radiálních desek kalicha. Druhé, na ně navazující brachiálie jsou podstatně větší a mají protáhle kosočtverečný tvar. Za života krinoida se dokázaly sevřít a tak vytvořily nad ústím kalicha zaoblenou pyramidu, která jej zcela uzavřela (obr. níže vlevo). Druhové označení kettneri tento crinoid získal podle významného českého geologa, pedagoga a paleontologa Radima Kettnera. Vyznívá sice komicky, že po tak významném geologovi je pojmenován snad nejmenší druh lilijice, ale abychom byli spravedliví, není to jediný prvohorní živočich, nesoucí příjmení Kettner. Krom toho, že na Praze 13 po něm po něm nese jméno ulice, je po něm pojmenován především význačný devonský odontopleuridní trilobit, který nese rodové jméno Kettneraspis.

A - rekonstrukce kalicha (nahoře) a koruny (dole) miniaturní lilijice rodu Pygmaeocrinus Bouška 1947, B - Pygmaeocrinus kettneri Bouška 1947, Praha-Klukovice, C - Pygmaeocrinus decoratus Prokop & Petr, 1997 †, Barrandov - chotečské souvrství.

Rozeznáváme tyto druhy: 
- Pygmaeocrinus campanulatus Prokop & Petr, 1997 † - pražské souvrství (loděnické vápence, slivenecké vápence, dvorecko-prokopské vápence)
- Pygmaeocrinus catharinae Prokop & Petr, 1997 † - chotečské souvrství (chotečské vápence), dalejsko-třebotovské souvrství (třebotovské vápence)
- Pygmaeocrinus decoratus Prokop & Petr, 1997 † - chotečské souvrství (chotečské vápence), dalejsko-třebotovské souvrství (třebotovské vápence)
- Pygmaeocrinus fabulosus Prokop & Petr, 1997 † - zlíchovské souvrství (korálový obzor)
- Pygmaeocrinus fallax Prokop & Petr, 1997 † - pražské souvrství (loděnické vápence, slivenecké vápence, dvorecko-prokopské vápence)
- Pygmaeocrinus kettneri Bouška, 1947 † - pražské souvrství (loděnické vápence, dvorecko-prokopské vápence); typová lokalita Praha Klukovice, Červený lom; Praha Hlubočepy (Prokopské údolí); Praha Řeporyje, lom U kantýny, Praha Smíchov, Na Konvářce a Dívčí hrady.
- Pygmaeocrinus notabilis Prokop & Petr, 1997 † - pražské souvrství (koněpruské vápence)
- Pygmaeocrinus rotundus Prokop & Petr, 1997 † - lochkovské souvrství (kotýské vápence); typová lokalita Praha Řeporyje, Černá skála; Bubovice; Loděnice, Na Branžovech (Záloženský lom), Trněný Újezd (Čížovec).

Rod: Ramacrinus Prokop, 1969 †
Typový druh: Ramacrinus robustus? sp. n. (Theloreus? sp.)

Nalezeny špatně zachovalé hlavice nejistého rodu podtřídy Disparida = Inadunata Wachsmuth et Springer, 1897 †. Druh mikrokrinoidní lilijice, jehož pozůstatky známe z pražského souvrství (koněpruské vápence). Typový druh Ramacrinus multiformis Prokop, 1969 † je nám znám z nálezů ze zlíchovského souvrství (korálový obzor) a druh Ramacrinus brevis Le Menn & Prokop, 1980 † je rozšířen v těchto souvrstvích: dalejsko-třebotovské souvrství (třebotovské vápence), pražské souvrství (dvorecko-prokopské vápence), zlíchovské souvrství (korálový obzor).

Ramacrinus multiformis Prokop, 1969 †  - korálový obzor U Kapličky (zlíchovské souvrství).

Ramacrinus robustus sp. n. z koněpruských vápenců pražského souvrství - Koněprusy, Císařský lom, kresba M. Hermanová.

Ramacrinus brevis n . s p . z dvorecko-prokopských vápenců - Svatoprokopský lom, Praha-Hlubočepy.

Druh Ramacrinus? sp. z kotýských vápenců lochkovského souvrství - Praha-Řeporyje - lom "Černá skála", Loděnice - Na Branžovech, "Záloženský lom", Trněný Újezd - lom "Čížovec" (severovýchodní stěna, 2 etáž), Praha-Řeporyje, "U kovárny" (Bouška 1956).

Příbuzný druh Theloreus jouberti (Oehlert) z USA, podle Oehlerta, 1882. Rod Theloreus Moore 1962 † lze dle R. J. Prokopa zaznamenat také v dalejsko-třebotovském souvrství (třebotovské vápence).

Rod: Resetocrinus PROKOP et PETR, 1991 †
Typový druh: Resetocrinus sp.

Tento mikrokrinoidní disparidní allagecrinid (podle nejnovějších poznatků řazen do nadčeledi Allagecrinoidea Carpenter and Etheridge, 1881 †), je známý nálezy kalíšků nebo jejich izolovaných částí z třebotovského souvrství (Praha - Holyně, Hlubočepy - U jezírka, Barrandov). Z třebotovských vápenců známe i druhy Resetocrinus arex Prokop and Petr, 1991 † a Resetocrinus bevar Prokop and Petr, 1991 †. Devonských allagecrinidů a katillocrinidů je málo. Ve střední Evropě je to např. Mycocrinus, katillokrinid z německého středního devonu (Schultz, 1866) nebo také z čelechovického givetu na Moravě (viz. Devonští crinoidní ostnokožci z Moravy). Dalším je právě Resetocrinus, allagecrinid ze svrchního emsu České republiky (Prokop a Petr, 1991). Podle všeho mikrokrinoidi rodu Resetocrinus postrádali ramena. 

Zdroj: New microcrinoids from the Trebotov limestone of the Bohemian Lower Devonian (Dalejan= Upper Emsian). Casopis pro Mineralogii a Geologii, 36(2-3) 1991: 131-136.

Rod: Salairocrinus DUBATOLOVA, 1971 †
Typový druh: Salairocrinus apertus sp. n. 

Krinoid nejasného taxonomického zařazení (incertae sedis). Druh krinoida jehož pozůstatky (kolumnálie) jsou známy ze zlíchovských vápenců (U kapličky, Praha-Zlíchov). 

Salairocrinus apertus Prokop & Slámová, 2012.

1A-1B/Salairocrinus textus J. Dubatolova, 2A-2B/Salairocrinus humilis J. Dubatolova.

Rod: Scyphocrinites ZENKER, 1833 †
Typový druh: Scyphocrinites elegans ZENKER, 1833 † a Scyphocrinites subornatus Waagen and Jahn, 1899 †

Rod Scyphocrinites Zenker, 1833 † je řazen do čeledi Scyphocrinitidae Jaekel, 1918 †, řádu Monobathrida Moore & Laudon, 1943 † a podtřídy Camerata Wachsmuth & Springer, 1885 †.
 Typická lilijice svrvchního siluru a spodního devonu. Nálezy druhu elegans jsou známy z naleziště "Budňanská skála" u Karlštejna (požárské souvrství - silur), dále z radotínských vápenců lochkovského souvrství (spodní devon) - Lochkov, "Mramorový lom" (u silnice do Radotína), Velká Chuchle, "Žákův lom" a Prahy Radotína (silniční stezka vytvořená v roce 1980, souběžně s cestou do Lochkova). Druh subornatus je znám z radotínských vápenců lochkovského souvrství (spodní devon) - Lochkov, "Mramorový lom" (u silnice do Radotína) a z Klonku u Suchomast (mezinárodní stratotyp silursko-devonské hranice, vrstva č. 20 - nejspodnější vrstvy devonu). Zaznamenán byl též z nálezů koumnálií do druhu obtížně zařaditelný Scyphocrinites sp. - z kotýských vápenců lochkovského souvrství (spodní devon) - Praha-Řeporyje, východní část "lobolitové stráně".

Více zde Silurští crinoidní ostnokožci z Barrandienu

Rod: Simakocrinus PROKOP, 2013 †
Typový druh: Simakocrinus gen. n.

Disparidní krinoid známý nálezy kolumnálií a dalších izolovaných částí skeletonu z třebotovského souvrství (Praha - Holyně, Hlubočepy - U jezírka, Barrandov), kotýzké vápence - Záloženský lom poblíž Loděnice, koněpruské vápence pražského souvrství - Velkolom Čertovy schody, Plešivec, slivenecké vápence - lom Na Konvářce, Červený lom, Zlíchovský kostel, chotečské vápence - Praha - Holyne (Prastav), Barrandov. Rudolf J. Prokop u nás rozeznává dle kolumnálií tyto dva druhy. Simakocrinus diligens Prokop, 2013 † z dalejsko-třebotovského souvrství (třebotovské vápence) z Prahy-Holyně, lomy Prastav a druh Simakocrinus facilis Prokop, 2013 † z pražského souvrství (loděnické vápence) z typové lokality Praha - Klukovice, Červený lom.

Vlevo kolumnálie Simakocrinus facilis sp. nov. z velkolomu Čertovy schody, vpravo blízký příbuzný druh Crinobrachiatus brachiatus dle Halla, velmi podobně mohl krinoid Simakocrinus vypadat.

Rod: Spyridiocrinus Oehlert, 1889 †
Typový druh: Spyridiocrinus ubaghsi Prokop, 1986 † 

Druh kamerátního krinoida, který je známý i pod synonymem Lahuseniocrinus Chernyshev, 1893, jehož výskyt je prokázán v pražském souvrství (koněpruské vápence) - Zlatý kůň.

Spyridiocrinus cheuxi nov. sp.

Rod: Synchirocrinus Jaekel, 1918 †
Typový druh: Synchirocrinus hanusi Prokop, 1970 † 

Druh disparidního krinoida, jehož pozůstatky jsou známy z pražského souvrství (cf.) (koněpruské vápence (cf.)) a zlíchovského souvrství (korálový obzor). Z českého devonu známe ještě druh Synchirocrinus pragensis Prokop, 1970 † ze zlíchovského souvrství (korálový obzor) a ze siluru druh Synchirocrinus plasi Prokop, 1970 † z kopaninského souvrství.

Synchirocrinus Jaekel, 1918 - hlavice s chapadly různých druhů z nálezů v Kansasu ve Spojených státech.-vlevo Synchirocrinus bifurcatus (Springer), vpravo nahoře Synchirocrinus tucanus (Bather) a vpravo dole Synchirocrinus? halli (Ringuenberg).

Rod: Taxocrinus, PHILLIPS in MORRIS, 1843 †
Typový druh: Taxocrinus sp.

U nás extrémě vzácný rod flexibilního krinoida, který je známý z ojedinělých nálezů z Čelechovic na Hané (Růžičkův lom) středního devonu - nejspodnější givet. Bohužel, pro vzácnost nálezů (téměř kompletní koruna se stonkem "in situ" je uložena ve sbírkách Pavla Lukeše), jej nelze přiřadit ke konkrétnímu druhu taxokrinidní lilijice. Podobné nálezy jsou známy z Polska (Gluchowski, 1993), ty jsou ale mladší a nezdají se být příliš podobné tomu moravskému. V České republice moravský druh Taxocrinus sp. představuje pouze druhý dosud známý příklad taxokrinidního krinoida pocházející z devonu. První z nich patří k druhu Eutaxocrinus capella Prokop et Petr, 1987, který je znám ze starších hornin českého spodního devonu, Zlichovian (spodní Emsian). Oba druhy jsou bohužel popsány každý pouze na jednom nalezeném vzorku.

Vlevo: Taxocrinus tuberculatus, PHILLIPS in MORRIS, uprostřed: Taxocrinus intermedius Wachsmuth et Springer, 1879 (podle Springera), vpravo: Taxocrinus colletti White, 1881 (podle Springera). U těchto ilustrací, které vznikly na základě skutečných nálezů se sice jedná o jiné druhy, ale slouží jen orientačně, pro vizuální představu lilijic rodu Taxocrinus. 

Rod: Thalamocrinus MILLER et GURLEY, 1895 †
Typový druh: Thalamocrinus sp.

Velmi zajímavý cladido inadunátní krinoid, známý nálezy kalíšků nebo jejich izolovaných částí z třebotovského souvrství (Praha - Hlubočepy: U jezírka). Pohár válcovitý, dle druhu od nízkého urnovitého tvaru po vysoce kónický; tékální desky silné až masivní, obecně hladké, zřídka s jemnými brázdami; v pohárku jedna nebo dvě anální destičky, anální X zarovnané s radiálním kroužkem, radianál čtyřúhelníkový nebo zcela chybí; anální vak výrazný; ramena nejčastěji izotomní, zřídka heterotomní; stonek pentagonální, subpentagonální nebo kulatý, často se proměňující druh od druhu; cirri, je li přítomen, omezen na dististele - spodní část stonku. Rod je řazen do podtřídy Inadunata Moore and Laudon, 1943, řádu Cladida Moore and Laudon, 1943, podřádu Dendrocrinina Bather, 1899 a čeleďi Thalamocrinidae Miller and Gurley, 1895 = Bactrocrinitidae Jaekel, 1918.

A) Thalamocrinus robustus sp. nov., Niagara Gorge, Lewiston, New York, B) Thalamocrinus cylindricus (Hall, 1852), Niagara Gorge, Lewiston, New York, C) Thalamocrinus ovatus Miller and Gurley, 1895, Decaturville, Tennessee, D) Thalamocrinus strimplei comb. nov., Decaturville, Tennessee, E) Thalamocrinus sp., Newsom Station, Tennessee, F) Thalamocrinus ovalis (Rowley, 1904), St Mary's, Missouri.

Rod: Tiaracrinus Schultze, 1867 †
Typový druh: Tiaracrinus rostratus sp. n.

Druh disparidního krinoida, jehož pozůstatky (tékální destičky) jsou známy z koněpruských vápenců pražského souvrství. Z našeho území známe ještě druh Tiaracrinus moravicus Ubaghs & Bouček, 1962 † (ems) - Stínava, Plumlov a Tiaracrinus rarus (Barrande, 1887) † - dalejsko-třebotovské souvrství (suchomastské vápence) - Koněprusy. Tiaracrinus sp. n. - kotýské vápence lochkovského souvrství (Praha-Řeporyje - lom "Černá skála").

Tiaracrinus rarus (Barrande, 1887). 

Rod: Timocrinus PROKOP et PETR, 1994 †
Typový druh: Timocrinus fidelis sp. n.

Disparidní mikrokrinoid známý nálezy kalíšků nebo jejich izolovaných částí z třebotovského souvrství (Praha - Holyně, Hlubočepy - U jezírka, Barrandov). Téka malá, kulatá nebo pětiúhelníkové zaoblená z bazálního pohledu, s perfektní pentamerózní symetrií. Na aborálním pohárku a tegmenech nejsou zřetelné žádné anální destičky ani anální struktury. Přední kalíšek má střední až nízký tvar misky. Základna pohárku více či méně konvexní, s mělkou, kulatým nebo oválnou bazální jímkou. Pět malých, velmi nízkých náznaků brachiol (BB). Hlavní část aborálního kalíšku je tvořena pěti jednoduchými (nesloženými) radiály (RR), s výrazně konvexními vnějšími stranami. Rovný horní okraj RR nese velmi jemné crenellae, které odpovídají spodním zkresleným orálním okrajům. Malé radiální fazety ve středu vrcholu RR jsou umístěny v mělkých, ale zřetelných zářezech a jsou úzce zaoblené, s výraznými fulcrálními žebry a párem mělkých svalových vlysů. Tegmen je nízký, postavený z pěti velkých trojúhelníkových oralů (OO), z nichž je zcela zakrytá ventrální dutina pohárku. Boční okraje OO jsou stlačeny a vytvářejí hluboké drážky sahající od radiálních fazet až po vrchol téky. Vnější povrch talcových desek je hladký nebo slabě vermikulární. Ramena a kolumnálie neznámé. Podle velikosti, tvaru a uspořádání théky je rod Timocrinus gen. n. podobný rodu Haplocrinites Steininger, 1837 se kterým jej někteří předchozí autoři zaměnili (Růžička, 1942). Z třebotovských vápenců dalejského souvrství rozeznáváme ještě typ Timocrinus bellus sp. n. - známý jen podle nálezů kalíšků, brachiály, celé paže, stejně jako sloupky 'in situ' nejsou známy. Jeho nálezy jsou však vzácnější, než nálezy druhu T. fidelis. Skeletální prvky, velmi podobné výše popsaným druhům, byly také nalezeny z výplachů stratigraficky starších loděnických a dvorecko-prokopských vápenců (Prag) a v neposlední řadě také z bazálních vrstev chotečských vápenců. Tento materiál vyžaduje další studium.

Podtřída: Inadunata Wachsmuth et Springer, 1885 †, řád: Disparida Moore et Laudon 1943 †, čeleď: ?Haplocrinitidae Bassler, 1938 †.

Rod: Torrocrinus †
Typový druh: Torrocrinus grandis Prokop et Petr, 1991 †

Zcela osobitou složkou koněpruského útesu byly velmi hojné mořské lilijice (Crinoidea), řazené k přisedle žijícím ostnokožcům. Zatímco u běžných prvohorních lilijic bylo tělo rozděleno v jemně členěnou korunu s rameny, dlouhý tenký stonek a orgán sloužící k přichycení, lilijice jádra koněpruského útesu byly odlišné a dokonale přizpůsobené životu v extrémně neklidném prostředí: jejich kořenový systém byl neobyčejně mohutný, stonek krátký a silný, koruna s rameny pak krajně robustní - vše zaměřené k obhájení existence na útesu vystaveném příboji a mořským proudům. Asi nejmohutnější mezi koněpruskými krinoidy byl právě Torrocrinus grandis. Jeho stonek byl v průměru vysoký 10 cm, ale jeho brachiální průměr byl opravdu grandiózní a to pravděpodobně až 2,5 m. Musel to být vzkutku gigantický živočich. K podobně mohutným krinoidům patří právě z koněpruského útesu poprvé popsané rody Pernerocrinus a Perunocrinus, jejichž gigantická ramena či stonky dělníci v lomech výstižně označovali jako "zkamenělé sloní choboty".

Hypotetická podoba lilijice Torrocrinus grandis Prokop et Petr, 1991 (vlevo nahoře kolonie krinoidů Hexacrinites anaglypticus (GOLDFUSS, 1839), v popředí atrypidní ramenonožec, platyceridní plž Praenatica naticoides (Roemer, 1852), ve skalní puklině dvě lilijice Edriocrinus ata Prokop, 1976 †, zcela vpravo kořenový systém lilijic, tento patří lilijici Crotalocrinites sp.). (ilustrace A. Hudeček).

Rod: Treocrinus PROKOP et PETR, 1991 †
Typový druh: Treocrinus sp. a Treocrinus ericius Prokop and Petr, 1991 † 

Drobný, mikrokrinoidní disparidní (inadunátní) rod lilijice., známý nálezy kalíšků nebo jejich izolovaných částí z třebotovského souvrství (Praha - Holyně, Hlubočepy - U jezírka, Barrandov). Některé zdroje řadí tento rod do podtřídy Cladida.

Zdroj: New microcrinoids from the Trebotov limestone of the Bohemian Lower Devonian (Dalejan= Upper Emsian). Casopis pro Mineralogii a Geologii, 36(2-3) 1991: 131-136.

Rod: Triacrinus Münster, 1839 †
Typový druh: Triacrinus prantli Bouška, 1956 †

Mikrolilijice podčeledi Pisocrininae Angelin, 1878 †, čeledi Pisocrinidae Angelin, 1878 †, řádu Pisocrinida Ausich & Copper, 2010 † a podtřídy Disparida Moore & Laudon, 1943 †, velmi podobná rodu Parapisocrinus Mu, 1954 †, jen bazální kruh je tvořen pouze 3 destičkami. Chotečské souvrství (akantopygové vápence), dalejsko-třebotovské souvrství (suchomastské vápence). 

Diagram kalichu rodu Triacrinus Münster, 1839 †. Vlevo Triacrinus sp. (podle F. A. Bathera 1913), vpravo devonský druh Triacrinus pyriformis Ringueberg †.

Kalich lilijice druhu Triacrinus altus (Müller, 1856) = Trichocrinus altus.

Rod: Trybliocrinus Geinitz, 1867 †
Typový druh: Trybliocrinus flatheanus Geinitz, 1867 † 

Druh kamerátního krinoida, jehož pozůstatky jsou známy z pražského (koněpruské vápence) a zlíchovské souvrství (korálový obzor). Tato lilijice, která patřila k nejběžnějším a nejhojnějším, žila v příbojových částech koněpruského útesu a její kořenové systémy se významně podílely na jeho výstavbě.

Vlevo Trybliocrinus collensis HAUSER & LANDETA, 2007, uprostřed Trybliocrinus flatheanus Geinitz, 1867, vpravo kolumnálie Trybliocrinus sp. (nahoře) a Trybliocrinus flatheanus (dole).

Kalich lilijice druhu Trybliocrinus flatheanus Geinitz, 1867 †.

Rekonstrukce druhu Trybliocrinus flatheanus Geinitz, 1867 (kresba A. Hudeček).

Rod: Urushicrinus Stukalina and Schischikina 1979 †
Typový druh: Urushicrinus sp.

Kolumnálie které jsou v řezu typické pro svůj pětiúhelníkový tvar se nalezly v pražském souvrství (koněpruské vápence). Tyto disartikulátní lilijice jsou také známé např. z devonu Polských svatokřížských hor.

Urushicrinus sp. 

Urushicrinus eugeniae (Yeltysheva & J. Dubatolova, 1979).

Rod: Vadarocrinus Prokop, 1984 †
Typový druh: Vadarocrinus vassa Prokop, 1984 † 

Druh kladidního krinoida, patřící do čeledi Petalocrinidae Weller & Davidson, 1896 †. Vadarocrinus je jediný petalocrinoidní rod známý z devonu, který se v Česku nachází a to ve spodnodevonských vrstvách stupně prag koněpruského a loděnického vápence. Ramena jsou v životní pozici nejspíš zakřivené dolů, protože se předpokládá, že v paleoenvironmentálním prostředí devonských útesů byly přítomny turbulentní vodní proudy. Nedávno objevené části stonků navíc nasvědčují, že má Vadarocrinus ve srovnání s jinými petalocrinoidy velmi krátký a silný stonek, uzpůsobený životu tomuto divokému prostředí.

Vadarocrinus vassa Prokop, 1984 † - ramenní desky, koněpruské vápence pražského souvrství, Koněprusy.

Vadarocrinus vassa Prokop, 1984 - idealizovaná rekonstukce (kresba A. Hudeček).

Rod: Zeravschanocrinus Schewtschenko 1966 †
Typový druh: Zeravschanocrinus sp. 

Rod ?inadunátního krinoida, jehož pozůstatky (kolumnálie) jsou známy z koněpruských vápenců pražského souvrství.

Část stonku lilijice druhu Zeravschanocrinus celticus LeMenn z francouzského devonu.

Vytvořte si webové stránky zdarma! Tento web je vytvořený pomocí Webnode. Vytvořte si vlastní stránky zdarma ještě dnes! Vytvořit stránky